(varování: tento materiál není vhodný pro nezletilé děti a osoby s kardiovaskulárními chorobami)
Tenhle článek by se měl jmenovat spíš „Z vody na vrakoviště“, „Kajaky létaly vzduchem“, „Nezkušený řidič způsobil tragedii“ nebo tak nějak. Začnu ale od začátku. Jelikož zklamala osvědčená dopravně-caterringová společnost P+P, která nás tak bravurně obsloužila ve Slovinsku, museli se WorWaní této nelibé činnosti ujmout sami. Nutno podotknout, že WorWaní vynikají v mnoha činnostech jako je degustace lihovin, plynové zamoření prostoru, testování odolnosti prodavaček v supermarketech, ale přeprava a zásobování osob mezi tyto činnosti bohužel nepatří. Vyrazili jsme třema autama.
Vedoucí vůz s řidičem Bábou a posádkou Móňou a Slůňou, spojovací článek jsem byl já (když se na to dívám zpětně, nikdy už nepojedu před Karlosem :o)). Posádku tvořila Hanča, synek Ondra a moje drahá matička, která celou cestu vymýšlela co všechno se může stát když jedeme po té nebezpečné dálnici. A třetím řidičem byl Karlos s posádkou Pavla, Klárka a můj brácha Petr. Když jsme najížděli na dálnici nikdo netušil že Karlosův Wolkswagen Golf projde během následující hodiny zásadním faceliftingem, který předělá staré, nudné a omšelé tvary konzervativního vozu na neotřelé žihadlo libující si v záhybech a ostrých hranách karoserie.
Po hodině jízdy jsme u benzínky zahlédli stojícího Dáňu, který vyrazil na Teplou sólo s celou rodinkou. Bába jakožto pohotový a energický mladý muž zdvihnul telefon (samozřejmě vlastní hands-free sadu) a zavolal Dáňovi. „Počkáme na tebe na dalším odpočívadle a pojedeme spolu.“ Osudná věta jež změnila životy mnoha lidí, ale o tom až za chvíli.
Zajeli jsme na odpočívadlo (oba já i Bába jsme blikali snad 300 metrů před odbočkou) a já jsem kontroloval ve zpětném zrcátku Karlose. Ten nedbaje našeho blikání začal předjíždět kamion. Teprve ve chvíli, kdy zjistil že už nesleduje bílé Mondeo a byl na úrovni odbočky na inkriminované odpočívadlo předvedl řidičský kousek z říše snů. Střihnul to tak ve 130 přes dva pruhy s milimetrovou precizností minul předjížděný kamion a šlápl vší silou na brzdu. V tuhle chvíli jsem čekal, že pomocí ruční brzdy, zařazení nižšího rychlostního stupně a bleskurychlé kombinace všech tří pedálu uvede auto do bravurních hodin a ve stylu Honzy 007 zaparkuje mezi mě a Bábu. Mýlil jsem se. Karlos se zarputilým výrazem egyptské sfingy, nechal nohu na brzdě a nekompromisně a bez diskuzí to napral do kamionu stojícího na parkovišti.
Když jsme se všichni seběhli k stále zarputilému Karlosovi a zjistili, že jsou všichni v pohodě, Bába se naivně zeptal. „Co jsi tím přesně sledoval Karlos?“ Opověď překvapila snad úplně všechny „Je to v prdeli já jsem naboural.“ Nechápali jsme proč nám to říká všichni jsme to viděli :o)) V tu chvíli se přiřítil z dálnice Dáňa a se závistivým výrazem v očích zkoušel zjistit co se stalo. Dál snad už není třeba popisovat .. Policajti, překládání věcí do jiných aut, odtahovka, atd. atd. Za zmínku snad stojí jen Bábova ohleduplnost se kterou sebral na zemi ležící znak Volkswagenu a se slovy „Na vem si to ať máš alespoň něco na památku“ ho podal Karlosovi. Prostě situace na hovno.
Já vyrazil napřed ubytovat maminu s Ondrou a bráchou, Dáňa vyrazil do Mariánek za tchánem a Bába s ostatníma čekal na odtahovku s tím, že se sejdem v Březové. Já měl zabrat místo v hospodě a čekat. Když jsem dorazil do Březové čekalo mě další překvapení. U kempu, kde vždycky spíme, stál pořadatel. „Super“ letos to maj pěkně zorganizovaný. Hovno, pořadatel to sice byl, ale jiný akce. S výrazem barového floutka mi řekl, že maj kemp pronajatej jen pro sebe ať si najdem něco jinýho. V Karlových Varech v deset večer .. ha ha. Naštěstí měl Bába zdržení, protože ob benzínku museli stavět pro alkohol (Karlos se ujal činnosti ve které opravdu vyniká :o)) a ještě před Varama našel kemp.
Čekal jsem, že se ty zvířata po cestě trošku opijí, ale co jsem viděl při jejich vystupování mě opravdu překvapilo. Otevřeli se dveře a z auta doslova vypadli čtyři lidi a vystoupil Bába. Pavla, Klárka a Móňa podpírali Karlose (trošku je podezřívám, že se museli podpírat navzájem).
Ráno jsme vyrazili natěšení na vodu. V březové jsme se konečně sešli v plném počtu Bába, Dáňa, Slůňa, Karlos, já, Hanča, Móňa, Pavla, Klárka a 27letý borec Lůďa. Idea byla, že vyrazíme ještě před závodem. Další hovno, nikdo tam nic neorganizoval a než jsme převezli auta závod se už půl hodiny jel. Rozhodli jsme že kašlem na závod a prostě jedem. Já byl tak naštvanej na organizátory, že jsem prohlásil „Jestli do mě některej ze závodníků šťouchne tak ho normálně vodšprajduju“ Naštěstí mě voda uklidnila a my si užívali peřejek, miniválečků a jednoduchých vracáků. Závodníci byli super a nikomu jsme nepřekáželi a nikdo nepřekážel nám. Jelikož jsme měli nováčky tak nebyla nouze ani o přehlídku akvabel. Hanča i Móňa předvedli každá po třech krysičkách, takže nám ta jednoduchá vodu utíkala velmi rychle. Už to vypadalo, že je všechno v pohodě a my si užijem pěknej víkend. Hovno, Pavla s Klárkou zjistily že mají díru v lodi.
Naštěstí už bylo kousek do konce. Bába s Karlosem naložili lodě a vyrazili do Prahy odtáhnout auto a přišli tak o svou premiéru na Lomničáku. Zbyl jsem já, Lůďa a Dáňa. Lomničák nezklamal skvělá pohodová voda v úzkém korytě. Užili jsme si ho báječně. Doknoce jsem od Lůdi uslyšel něco co mě málem poslalo do kolen. Po dojezdu jsem od něj čekal zase nějaký negativum, ale on řekl jen „Tak tohle je voda podle mýho gusta“. Reputaci si teda trochu napravil další větou „Ještěže tam nebylo moc vracáků, vy byste pořád chtěli stavět“ :o)
Voda skončila a my se rozjeli každý někam jinam. Konečně útrapy končí. Hovno po páté, po cestě zpátky na dálnici rána. Kouknu do zrcátka a kajaky dělaj přemety vzduchem. Hlavou mi prolítlo doufám, že neprolítnou někomu hlavou. Další myšlenka, kterou jsem měl byla, co to tu tak skřípe. Ukázka telepatie, protože tu samou myšlenku měl řidič vedle jedoucího auta, jehož dveře skřípali o pravý přední roh mého nárazníku. A zase policajti, sběr kajaků, přivazování zahrádky ráčnou atd. Jenom nechápu jak mohla prasknout zahrádka.
Závěrem:
Už vím jak měl znít nadpis tohohle článku. Akce na hovno.
Účet:
Celkem tři poškozená auta (nechápu jak je to možný ale moje má jen černou šmouhu na nárazníku)
Jedna děravá loď
Přetržené tažné lano
Hlubokej šrám na Dáňově kajaku (asi stejný železo co udělalo díru do Pálavy)
Prasklá zahrádka
Ztráta dvou bonusů za povinné ručení
Pavkovi keci o tom jak to bez něj nejde :o))
PS: na příští vodu jedu vlakem
