Následovala tedy krásná noční plavba, sem tam na nás zahoukal nějaký noční pták, či jiné zvíře (mimo vor i na voru) a sem tam i nějaký ten rybář, že ať sem nelezeme, že tady se nesmí hajat a takové ty výmluvy, jen abychom si nemohli v klidu spáchat Bohouše, páč jsme již vyhlíželi místečko pro náš byvak. Máme mezi sebou ale dobré herce, kteří to zmákli etudou na téma čůrpauza, nebo prostě prostatiky. V tomto vypilovaném stylu jsme nakonec dopluli až do rádoby centra nějakého města, kde jsme si udělali na pana hulváta konečný byvak, ale opět bohužel bez Bohouše. Poznámka pro neznalce: Bohouš není žádný nejmenovaný další člen posádky, je to prostě ohýnek, či táborák). I bez něj jsme uvařili čaj, někteří si dali kafíčko a někteří i s mlíčkem (snad nejste tací tupouni a chápete metaforu již z minula), pojedli k tomu prošuto a zapadli do fusaků. Zde si musím se slzou v oku mém zavzpomínat, že někde v tomto úseku mezi tím velejezem a tím spaním proběhla bombasticko-intergalaktická řízeně-zřízená degustace vynikajících zahraničních destilátů v podobě opaku kolalokově lihuprosté limonády a to i s přednáškami a hodnocením v čase. Nevím, jak ostatní, ale za mě mohu jen dodat, že „u mě dobrý“ a jen tak dále.
Sobota 8:13h – opět krásné ráno, skoro jako v pátek… vody mnogo, už si nevzpomínám, zda-li jsme snídali, ale co vím, tak že jsme různě odbíhali a vypuzovali všelico a to všude možno kam se dalo v tom parkovém centru toho města u řeky – krása. A zas jsme jeli dále „jedna duše, jedno tělo“ že ano Foreste Gumpe. Nutná poznámka: až tedy na Pražáka, který toho rána vystřídal snad všechny kombinace zasedacího pořádku a nepochopil, že když je na palubě 6 týpků, a když je ve předu bagáž, že tam moc místa už není a tak se pádluje podle určitých pravidel, když nás sedí a zabírá 6 najednou ve dvou řadách (pro někoho raději dopodrobna – po levé a pravé straně voru po třech). Raději opět připomínám v rytmu toho prvního, nebo dle instrukcí machrů vzadu (že jo Kárle a já), pač jinak se zmasakrujeme navzájem. Zde opět upřesním – Pražák masakroval postupně ostatní. Bojím se přemýšlet nad tím, jak jsme s ním mohli absolvovat noční plavbu. Raději zapomenout, prostě měl kliku, že jsme ho neviděli.
Co dál? Patová situace uprostřed rybníku (ano stále na Sázavě, ale opravdu to tam stálo a kdyby se nezabralo, tak tam stojíme do teď)… nacházíme se 254m od startu druhé etapy. Dobře, zde je strohý popis řešení nastalé situace: Bába skoro okamžitě zahazuje pádlo a jal se raději držet kytary a hrát – uklidňující jak pro něj, tak i pro ostatní. Mistr Mirásek to sice vydržel dýl, ale radši také zahazuje pádlo a raději se pouští do krájení prošůta (pozorujeme, že s mnohem větší razancí a silou, než obvykle), aby asi nemusel chudáka Pražáka trefit na jeho budku. A kliďas Dejf? Ten by býval byl tím, kdo mu na tu budku dal. Já s Karlem jsme to monitorovali ze zadních pozic a když to bylo na hraně (možná i lehce za), tak Kája blesku-rychle zakročil a vrazil Dejfovi do ruky hrnek uklidňujícího zeleného čaje, který vskutku rychle zmizel v jeho pekelném hrdle (pro nepobírající byla použita božkovská metafora, nebo jinak… Kárl nasypal Dejfovi do krku celý sáček mentolek). Myslím, že došlo i k lehkému fyzickému kontaktu, ale vše bráno, jako humor, doufám. Pak jsme chvilku předváděli závod dračích lodí, nebo to bylo před tím… prostě begobájo. Myslím, že to dopadlo tak, že někdo dostal zákaz synchronního pádlování s ostatníma a bylo to vyřešené. Zapomněl jsem podotknout, že toho času jsme přišli na újmu MATYLDY spodku, takže opatrně, opatrně, abychom vůbec dojeli do cíle. Prostě jí asi z vody naskákaly bradavice jak meruny – asi řídké dno, jak proprděné spodky = únava matroše.
Toho času nám do cesty vstoupila záchrana, jinak by se to tama fakt asi semlelo bez hesla krleš (z hladu předpokládám) a to v podobě nějakého mlýna nad jezem po pravé straně. Tam jsme chtěli jenom posnídat po čajíčku, jelikož bylo přesně 9:39h. Bohužel se nám tam nějak zalíbilo tak, že jsme zůstali až do oběda. Krásně strávený čas a tak když uhodilo přesných 13:09h odráželi jsme tuším na 4x od břehu. 1) Pražák nějak odkopl nějakým nýmandům nepřivázanou loď na řeku – jsme pro ní museli tedy doplout. 2) Jsme vyrazili bez Miráskova sombléra, které nechal na stole. 3) Nevíme vůbec jak (vlastně ano – velice rychle), ale Pražák bez povolení či alespoň varování ostatních opustil MATYLDU a nemohl se vyškrábat nahoru. 4) To už byl ten jako že ostrý odjezd se vší parádou – bavili jsme se nejen my, ale i personál a veškeré osazenstvo terasy, které se s námi se slzami v očích a posmrkanými kapesníky loučilo.
Pak opět nastal stav krásy, pohody, míru, pohody, dobrovolné/nedobrovolné koupačky, zpěvu, hudební reprodukce (až nyní, ale přece jen kárám Dejfa, páč si schválně zapomněl mandošku), kde jsem to zakukal… ano obžerství (poznámka: Představte si celý hnát prošuta postupně na tenkých plátkách odkrajující se od kostičky v kombinaci s pravidelným pitným režimem). Pak si vybavuju také cvičení na téma „jak čůrat z voru v kleče a dlouze do dokonalého vyprázdnění močového měchýře i trubice se zaseknutými špičkami mezi válce“ (což dal pouze mistr Mirásek = přednášející). Karel to zkoušel, ale chce to holt cvik – vletěl do toho jako vždy po hlavě – nedá si říct a nedá si říct… věřím, že to není na posledy. A pak tu byla čupr epizoda u Barbuchy, s podobným výsledným efektem, kterého dosáhl za elegantní a neuvěřitelně-nepochopitelné rychlé asistence mistra Miráska, který mu předal důkladně kamuflovaný, nepředvídatelný, ale velice silný a krátký impuls na jehož základě se Bábe ocitnul pod hladinou ani nemrkl. Přiznávám, že ani ostatní jsme nestačili mrknout. Skvělý eskamotérský kousek obou a neuvěřitelný zápřah pro břišní svaly všech – hodně jsme se nachechtali. Od toho okamžiku bohužel padlo pravidlo hájení zasloužilých členů posádky na palubě, ale co by člověk neudělal pro srandu.
Za zmínku stojí i jedno zastaveníčko u kijáče na pravém břehu, kde jsme málem přišli opět o Barbuchu, kterého chtěl sežrat na volno puštěný hafan velikosti kočky a při nalodění se nám zase v 15cm hluboké vodě vybřehuloval do stádia před utopením náš Pražák, kterému v hlavičce vznikla myšlenka, že chceme odrazit bez něj a tak se namočil komplet až po lopatky (jeho neoprenovej svetr vážil snad 21,8kg). Ještě pak byl pro někoho velice komplikovaný obrovský jez JAWA (u továrny JAWA). Vše s podrobnou přednáškou a pochopením ducha všech, kdo uznávají kult této světoznámé značky JAWA (pak už jsem bohužel slůvko JAWA nesměl vyslovit, což nechápu). Kam jsem to, ano… a někteří z nás ten jez JAWA (psát si to mohu) dali ani neví jak, ale rozhodně ne po svých, že Pražáku. Vyleštil tam tím svým namočeným svetrem celou gumovou šupnu a že je dlouhááá… vymastil se tam prostě komplet – a to byl varován a měl u sebe i asistenci, ale nedal si říct. A pak jsme dojeli nevěřícně do Týnce.
Popis manévrů v Týnci: tam nás dostihl pocit vítězství asi převážně nad námi samotnými a už opravdu chyběl jenom ten Bohůš. Takže přistávání asi na 3x, kde budeme chrnět (všude bordel od kačen a od vondater, nebo co to bylo za potvory a byli pěkně velký). Pak výprava na dříví (to je na samostatný článek s hlavním hrdinou Pražákem – to už tady nedám, to bylo fakt ostrý). A pak už jen ten hořící Bohůůůš, pohodička, ten mír, ten klid… pokec, káva a čaj i jídlo myslím nějaké bylo, co zbylo a pak hají.
Ráno už nebylo stejný, ale úplně jiný. Nebylo už hezky, ba nezezky. Nebyla už tak kvalitní snídaně, jako před tím. Tady jsme už smutně končili – prostě se balilo, rozebíralo, vracelo, rozpočítávalo, uklízelo, střízlivělo. Teda Ti nejstřízlivější borci brzo ráno vyrazili pro trabanty (jel jsem po dlouhé době vlakem a bylo to super, že Bábo) a kol 10:03h jsme se rozloučili se slzami v očích, že to už je zasejc za námi.
Shrnu-li to trefně…. booožííí (za dva dny a něco z nocí jsme dali odhadem 35km). Děkuji za čas strávený s kamarády a věřím, že za rok to napíše zase někdo pověřený a ne já
Jak to píšete v těch článcích… Pro upřesnění uvedu pár dat:
Jeli jsme řeku SÁZAVU; nástup v Sázavě; výstup v Týneci nad Sázavou (mezitím asi milion nástupů a výstupů z různých důvodů). Jeli jsme při 10 cm až po tak hluboko, že i pádlo zmizelo. Teplota vody: dalo se koupat. Teplota vzduchu: proměnlivá. Počasí: nepršelo (toho času zázrak). Doporučujeme: motorový člun a vlastní obsluhu…
Nesmím zapomenout na osazenstvo VORU MATYLDA 2014:
Skupina A) Mirásek, Bába, Kája a Já
Skupna B) Dejf a Pražák
Pár fotek z této akce najdete tady…. prrrd… žádný nejsou a jestli jsou, tak je to podvrh a kdo to podvrhne, tak ten… ten uvidí, zač je toho posádky loket
