Skvělé ráno… ze všeho se čoudilo (tentokrát se nedělal žádnej Bohouš – poučení z předchozího ročníku), ale jak pražilo slun
íčko do mokrejch spacáků a vlastně všeho kolem – romantika, kyslík, pomuchlané ksichty, zapařené hadry, rozdělané sudy, borde… prostě juuu, jééé… no, snídaně proběhla ve stylu totálního vyžrání Miráskových zásob, páč jedinej něco měl k jídlu (opět pouze tuším, že padl celej kedr s lovečákem a vokurkama domorobo)… nějak jsme prostě před odjezdem a během jízdy nic nestihli koupit… jinak balička byla fcelku rychlá, páč motivace čerstvě naraženého soudečku přímo na mole se zajímavou obsluhou byla prostě lákavá… teda jak pro koho, já byl jak děda Lebeda, ale se žaludkem, jak na vodě… totálně rozladěnej byl na tom náš hradeckej, jelikož až nyní zjistil, že ta deka od Ježíška nebyla zas tak luxus suprofka… byl totiž celej od chlupů a divně voněl až smrděl… z čehož jsme fšici usoudili, že to byla deka pana hafana Woodyho… slovíčka, která tam padala nebudu publikovat, ale myslím, že už se do toho nezabalil… jednu nadávku zmíním „jdi mi k šípku“ – až tak to bylo vostrý…
Na cestu jsme se tuším vypravili někdy v ? teda po 3. pifkách… kolik bylo hodin fakt nikdo netušil a stejně to bylo jedno… já si stihl dávat pravidelné koupele pod molem, tuším, že se tam koupal i nějakej pesan, ale šipky jako on bych fakt nedal… začal jsem tedy alespoň velice zlehka prudit, ať už jedou… vo čem to je pořád bejt na kávě a čajíčku atak… modlitby byly vyslyšeny, takže jsme se přemístili z plovoucího mola na plovoucí MATYLDU a tradááá vstříct novým zážitkům a dobrodružství… ovšem netrvalo to tuším ani chvilku a už jsme zasejc parkovali u nějakého plovoucího mola, kde na nás už z dálky pokřikovali nějací šéfíci něco o VIP pifku na Sázavě a ještě nějaká hesla… bohužel si někdo vzpomněl, že nás sem odkazoval Ježíšek, že fakty supr občerstvovačka… no, nevím, jak u koho… zas pouze tuším, že tam proběhlo zobáníčko ibáčů (nebo možná že už na tom mole před tím) a mistři jeli nanovo… tak jsem si lehce zaprudil a vzdal to po několika limčách… vyžumral ibáč a raději se odebral natáhnout na břeh, kde to nebude tolik houpat… bohužel i tam to houpalo a tuším, že jen co jsem očičko zahmouřil tak začalo pršet – přesněji byl na mě vylit kbelík vody ať neseru, že už je seru, že si mysleli, že někde seru a já že si tu chrápu na sluníčku pod slunečníkem na lavičce a že jedem dál… s odstupem času mi došlo, že jsme tam byli troch dýýýl 
– zblitek posádky na to patřičně vypadal a zprvu vstřícná a ochotná obsluha začala postupně pěkně prudit – srabíci…
Mimochodem během kafíčkového soustředění se na druhém břehu z ničeho nic objevil Denny, kterej nám děkoval za super posezení v kavárně ve Štemberku a že už si tak dlouho nedal tolik kafíček a čajíčků, možná i nějaká čokoláda tam padla… až z toho prej nemohl celé dopo řídit a kdyby ho prej teď lapli, takže stejně nadejchá kofejn… no nepotěšilo by Vás to?… jen tu čepici ve tvaru svěráku, co měl na hlavě… ta mu fakt moc neslušela…
Mastíme tedy dál, no mastíme, prostě jedem po proudu, no proud zas tak ne, spíš volej, no volej, už pořádně vyjetej volej… myslím, že jsme začali hrát… vláček jezdil všude kolem, svítíčko slunilo, muzika hrála břinkala, pak jsme tuším už měli ukrutnej hlad, ale fakt, opravdu jsme neměli co jíst (myšleno už opět zcela vážně) a protože nebylo opravdu kde nakoupit a tekutej chleba to moc nenahrazoval, tak jsme dojeli někam – říkali tomu Kuchelník, kde jsme se nabourali do něco jako vejvařovny pro tábor… fakt to nebudu blíže popisovat, jen se zmíním, že jsem měl jedinej u sebe peněženku jakože s prachama uvnitř a pro některé bylo zbytečné si objednávat pifko, jelikož někteří ho nedopili a někteří ho dokonce ani nezačali pít, že? (nebudu jmenovat, abych Tě Slůňo nepráskl)… každopádně jsme se najedli, někdo stačil po zdolání jídla i usnout (nebudu opět jmenovat, abych Sluníčka nepráskl podruhé), někdo si usínám zpestřoval průběh papání polévky i hlavního chodu (a zasejc nebudu jmenovat, abych Tě nepráskl Karle – tam šlo fakt o očička, nebo dobrovolnou lobotomii)… mě už začalo být totiž celkem fajn, ale některým zasejc celkem hůůůř… no, to se tak holt stává i v lepších kruzích… tady nás začali zase pro změnu z hospody zasejc vykuřovat amatérsky zapálenou udírnou, tak jsme se zpakovali a navzájem se dokopali zpět k řece… Karlosova bahenní koupel byla supr (zahučel v prostoru mezi břehem a matyldou tak rychle, že nás fšecky fakt překvapil… kdo ví, kde tohle v Hradci trénuje… ne, při nastupování prostě nedošlápl na válec Matyldy a zahučel do nejhustšího černomazutového čehosi, co tama bylo (nikdo mu s tím necuk, vážně)… podařená taškařice, která pobavila všechny okolo… 
ale nás už zas tak ne, protože se nám zasranej začal potulovat po Matyldě a že to bylo kvalitní bahénko, tak byl jednomyslně odsouzen s okamžitým nástupem trestu – hozen přes palubu… kde asi rychle vystřízlivěl páč začal nadávat jak špaček, že jsme ho tam hodili schválně a tak a dokonce po nás vrhal zbytky bahna, které měl fšude šalamounsky poschovávané… mimochodem měl hustě přesnou mušku… mě to přistálo na ksichtě po té, co to prolétlo Miráskovým slunečním kloboukem, kterej měl mimochodem na hlavě – kam se hrabe Tel od Viliémů… čímž byl ale proces soudu obnoven a byla mu přiklepnuta myčka… tzn byl odměněn několika ponořeníma mistra Miráska, kterej ho patřičně umyl i na hlavě – měl to fakt fšude šikulka naše hradecká… no, ještě že byl blízko jez…jinak by se na palubu nevyškrábal… nějak jsme ten suchej jezík prostrčili šlajstnou a pak pod tím se naskočilo a to bylo tak vše… teď když si to tak promítám, tak nevím, jestli jsme my prostrčili Matyldu jezem nebo ona nás… kdo ví…
Co se ale nestalo… dohnala nás totiž hromadná poprava, teda únava… zklamal i čerstvě vykoupanej Kárl, což jsem zjistil po chvilce pádlování, když vor najednou nejel rovně, ale začal se točit dokola dokolečka… si tak sedím na špici před bagáží a pak jen zírám směrem vzad, jak jsou naštorc vysáčkovaní – jak nafouklí králíci po sežrání barviček v pořadí Barbucha, Mirásek a Slůně, kterej měl jako asi bonus nebo co, v rozkroku zaparkovanou hlavu Karlose, kterej vytuh při pádlování v opravdu velice divné poloze… číslicí 5, slovy pět km jsem to čudlal po voleji, zepředu, páč nebylo kam šlápnout a otočit se nešlo, páč bych vypadl… romantika, tichoučko, slunéčko nízko, pokřikující ptáci a rybáři (co to tam máš za mrtvoly, neměl by bejt motor vzadu atd)… posádka se mi probudila v okamžiku, kdy jsem to po předu nanavigoval do šlajstny (před mostem v Ledečku) a parádně jsme to hupli… pak hnedle brzdy za mostem… a kam jinam, než do kavárny… snad budou mít i wifinu…
Vzpomínky na kavárnu js
ou krásné, teploučko a mokré hadry to je kombinace k nezaplacení… točili výborného turka, táhlo to snad všem i když na rozjezd jsme polkli i nějaké to kafíčko bez kofejnu… jo, měli tam skvělé buřty na kávě, pěkně vostrý aspoň byla žíža… dočkali jsme se tam na dalšího posádkujícího a to Dejva, kterej se nechal srab přivézt o den dýl, páč jinak by to asi s tou kávenkou nedal a navíc ho přivezla holka… asi jinej oddíl… motorofka jo, ale volant asi neee…ovšem bravurně nás s lehkostí jeho vlastní doháněl… neuvěřitelné, nechápu pokaždé, když to vidím, jak do něj padá jeden turek za druhým… na to, že jsme tam měli jenom počkat na Dejva a frčet dál, se nám to opět troch protáhlo… no nic, budem tu muset hajat… chvilku byla i myšlenka noční plavby, ale to se zavrhlo, když bylo zjištěno, jaká je venku fakty kosa… tak dobrou na louce… někteří si ani nezapnuli spacák, natož, aby zavíčkovali rozdělané tekuté větrové bombóny (opět nebudu práskat, protože fakt nevím, kdo to byl).
…poslední pokračování příště…
