Minulou středu jsem v naší knihovně narazil na cosi jako 3. díl cancáku, o kterém jsem už dávno neměl tušení. Celkem mě v něm pobavil tento zápisek a protože se týká také řady z vás, rozhodl jsem se to sem hodit. Nechávám to bez jakýchkoli úprav, tak jak jsem to tenkrát hodil na papír. Bohužel k tomu nemůžu oskenovat fotky, ale to snad přežijete.
…když jsme přijeli z Jižních Čech, zalili jsme kytky. Pak jsme se blaženě vyspali ve svojí posteli. A to bylo zase na týden naposledy: další den byla totiž na programu párty v Pohledskejch a ráno odjezd na vodu. Celé dopoledne jsme s klukama zuřivě zvučili, večír se s vervou chopili nástrojů a… mně prdla na Amálce struna a bylo vymalováno…
Takže ráno, když jsme se pomalu probrali z rumového opojení, vyrazili jsme do Jihlavy pro nové struny a taky kobylku. Byl jsem pranýřován za to, že nehraju třebas na vajíčko, což bylo celkem namístě, neboť vajíčko stojí celé zhruba 45 Kč, kdežto já vypláz za kobylu a struny litr a na Amálce napohled vůbec nebylo vidět, že sežrala tolika peněz. No – času jsme na to měli dost. Márvovi, se kterým jsme měli jet, bylo totiž po včerejšku šoufl. Sváděl to na to, že něco špatného snědl. Mám za to, že spíš něco špatného vypil… Takže jsme nakonec vyrazili asi ve tři. S ostatníma jsme se měli potkat až ve Vyšáku. Cestou se spustil běsnej slejvák a vypadalo to tak, že jen tak nepřestane. Taky nepřestal.
Ve Vyšáku nás čekal přepychovej igelitovník, pod kterým už ale sedělo asi patnáct lidí, takže Márv s malým Márvem šli spát radši do hotelu. My jsme pod tím igelitovníkem až do rána hráli, což mělo ten následek, že se na nás nalepila spousta úplně cizejch lidí. To by zas až tak moc nevadilo, ale taky se na nás pověsil hnusnej vožralej vobejda, kterej vypadal jako Vyčítal a byl ředitelem hudebky (takovej kretén!) – a my se ho pak zaboha nemohli zbavit.
Ráno jsme uvedli do provozu lodě, Jéňa všem nováčkům odborně vysvětlil, jak to mají dělat, aby se necvakli, načež hned v prvním jezu letěl přes palubu a v panice tam stáhnul ještě Karlose. Dojeli jsme do Rožmberka a tam už byl zase Vyčítal – celkem slušně naládovanej – a zajímal se, jestli budem večer hrát. No potěš!!! Večer se opět protáhl do rána…
Ráno přijeli Slůňovci se Šimonem, Monča a Léňa Malinovic. Ten den jsme jeli jenom do Brané. Bylo to jen kousek, ale zase nehrozilo, že tam bude Vyčítal. Obvyklého alkoholického dýchánku se tentokrát účastnili především Kája a Pafka. Ráno jsem nakoupil asi tunu koblihů, které jsem potom výhodně rozprodal. Poté motoristé jeli odvézt auta do Krumlova a my čekali šíleně dlouho, než se vrátí. Obešli jsme s hošima celý kemp a pobrali veškeré dřevo, co kde zůstalo ležet. Byla poměrně slušná kosa, takže jsme spáchali mohutného Bohouše. Při hledání dřeva jsme našli i kartón lahváčů. Ten jsme pro jistotu ihned spotřebovali – co kdyby se přihlásil majitel.
Když se vrátili řidiči, měli jsme už dopito. Proto jsme neprodleně naskákali do lodí a vypluli na Krumlov. Byl to zase jenom kousek, takže jsme se nemuseli moc dřít. O to víc jsme si mohli dovolit zaparkovat u každé krčmy. V Krumlově jsme pokřtili Barču a Čoboláka. Malina mu ale naprášila, co se na něj chystá, takže frčela do řeky taky. Nějak záhadně se jí povedlo kopnout se u toho do nosu. Když lezla ven, chvíli jsme mysleli, že jsou na Vltavě piraně. Pak začlo bejt pěkně dusno… No, zachránila to až hospoda. Obávané krumlovské jezy byly až trapně jednoduché. Necvakl se ani Jéňa.
Další zastávkou byla Zlatá Koruna. Většina lidí tady končila a ještě ten večer jela dom. Zůstali jsme my, Bábofci, Pafkofci, Bezi, Kája, Jéňa a Macek s Vlastičkou. Byli jsme tak unavení, že jsme chtěli jít brzy spát. Pak nás někdo přemluvil ať jdem hrát. Pak nás napadlo, že koupíme griotku. Pak nás napadlo, že koupíme fernet. Pak přišli nějaký lidi a přinesli griotku a fernet. Pak byly dvě ráno a my byli všichni jak dogy. Pafka vytuhl na zemi a nereagoval vůbec na nic. Totálně koženej. Od té doby se mu říká inspektor Kožak…
Ráno bylo krušné. Bezi, kterej měl s Bábovcema odjet, nebyl vůbec schopen řídit, takže nakonec vyráželi asi až v jednu. My ostatní jsme vrávoravě nalezli do lodí a pluli do Boršova. Tam Jéňoch a holky vrátili lodě. My ostatní jsme se vylodili až u mostu, sbalili svoje krámy, napráskli se v hospodě a pak jsme všichni prospali několik hodin ve vlaku na cestě domů.
