Bahňák 2015 (sesmoleno Militantem)

001Jelikož už se mi podařilo rozlepit oči a vatovými tyčinkami dostat poslední zbytky kaolinu z uší,     nabírám novou chuť podělit se s čitateli populárně-naučné literatury více či méně pravidelně publikované na tomto webu o výlet za hranice všedních dní, který se uskutečnil minulou sobotu v Sokolově. Pro ty, co nečetli můj loňský článek (http://www.worwani.eu/?p=1612) a doposud nevědí co je to „Bahňák“ krátká rekapitulace. Bahňák je závod, který původně vzniknul za účelem redukce počtu zaměstnanců v integrovaném záchranném systému. Minulou sobotu se běžel 5 ročník otevřený pro širokou veřejnost. Akce se účastnilo pouze radikální zásahové jádro Worwaních v podobě mě – Militanta, Dejva – Polomilitanta a několika dalších přívěsků, které je v okolí Worwaních tu a tam možno spatřit. Tedy Dášenka, Ráďa a duchovní podpora v podobě Ley a dvou Dejvových vodlitků.

To, že s Dejvem poběžíme i letos, bylo jasné už loni, nejisté bylo, jestli přesvědčíme i Ráďu respektive Dášuli. Ráďa do toho 002šla pod podmínkou, že s ní poběžíme v týmu a já se asi týden hrozil, že to samé řekne i Dáša. Samozřejmě, že by sme to dali i třikrát …, ale Dáša si to v rámci přípravy na zabíjení talibanců kdesi v Afghánistánu zaběhla pěkně sama.

Překážky se od loňska nikterak významně nezměnily, takže nebudu znovu popisovat to, co už jste jednou četli, a popíšu pouze rozdíly oproti roku 2014. První rozdíl byl hned po startu. Za to stál za to. Ručkování, které bylo minulý rok jako první překážka, předcházela letos zrada v podobě Ohře. Celou větou – podlézt bagr, na mole se chytit houpačky, doletět co nejdál, hodit nějakou pěknou „mrchu“ do vody, chvíli fibrilovat, doplavat na druhý břech, chvíli fibrilovat, doplavat zpátky, chvíli fibrilovat, po již pěkně rozbláceném břehu vylézt na trať a hurá na zmíněné ručkování. A tady právě ta zrada. Jednak jsem po rozplavání se v ledové řece pocítil první 003známky únavy, ale hlavně ruce od bahna a lakované šprušle = součinitel smykového tření tak někde okolo 0,02. V ženské kategorii nikdo, mezi muži údajně několik málo. Trestem bylo vysvobození v podobě trestného kola přes hasičskou bariéru. Další vychytávkou bylo podlézání sítě v kaolinové lázni. Síť byla totiž oproti loňsku výrazně více napnutá, takže se to neobešlo bez namočení účesu.

Nebudu posuzovat blahodárné účinky na pleť, ale závěrečné selfíčko na lajkované fíbíčko se v tento okamžik stávalo značně ohrožené. Asi poslední z příjemných změn byla překážka zovaná „hora alergie“. Vylepšení spočívalo v náhradě balíků slámy 004obyčejných, za balíky zamotané ve strečové fólii. Moc hezky to klouzalo. Zde bych vyzdvihl Dášenčinu soucitnou duši, která při přelézání hory balíků slámy tlačila vyvinuté pozadí ještě další zemdlené závodnice, která by bez její pomoci byla odsouzena k smrti vyčerpáním.

Přes všechny naše útrapy nejvíce trpěla Lea. Ta běhavše okolo trati a zuřivě fotíce vše co se pohlo, prožívala naše nasazení tak procítěně, že měla při pozorování některých závodníků slzy v očích.

No nebudu Vás napínat. Všichni odstartujívší přežili. Dosavadních 3035 napsaných znaků je tomu důkazem. Nic méně náš příběh tímto nekončí. Ve startovním poli se totiž nacházejí dva, kteří se v hrůze chystají na druhý dnešní start a jedna, která 005začíná tušit, co přijde. Snad jen skromně zmíním, že se jedná o mě, o Dejva a o Ráďu. A tak je tady kategorie týmy. Ráďa měla ze závodu takovou hrůzu, že se nemusela obávat ztráty krve, ani kdyby na trati přišla o hlavu.

Zato po vyběhnutí na trať sme to všem ukázali. Podlezení bagru jsme zdolali elegantním judokotoulem, do Ohře jsme ladně vpluli trojitým Rittbergrem (trojitým proto, že jsme byli tři), řeku jsme zdolali motýlkem a během sprintu k ručkovací konstrukci jsme využili nabídnutých papírových kapesníčků k osušení (vlastně odbahnění) rukou. S rukama takto vylepšenýma jsme se pak hravě vmísili mezi jedno procento závodníků, kteří přeručkovali a nemuseli se tedy potupně brodit tím sajrajtem dole. Zbytek závodu už jenom samá elegance a zase elegance.

No, … tak takhle nějak to bylo.

Kromě slasti v podobě ledové vody, kaolinu v očích, odřených loktů, plných bot kamení a jazyku lepícímu se k patru měl výlet i nedůstojné okamžiky. Těmi bylo zejména krásné slunečné počasí, dozlatova ugrilované klobásky, konzumace značného množství vína, romantická noc pod širákem a oči spočívající na šortečkách obepínajících vypracovaná opálená pozadí některých závodnic (pro mě a pro Dejva) či na vypracovaných pekáčích buchet na tělech některých diskobolů (toť pro změnu pro holky).

Tak co nepřidáte se příští rok? ;o)

Záložka pro permanentní odkaz.

6 reakcí na Bahňák 2015 (sesmoleno Militantem)

  1. Karlos říká:

    A todle jako děláte dobrovolně??????????

  2. militant říká:

    Cože? Imitátory? … Fibrilátory? …

  3. Slunce říká:

    Já se přidám. Budu stát na konci trati s ručníčkem a odbahňovat statečné závodnice. Do bahna mě ale nikdo nedostane. Jinak parádní článek. Jsem rád, že máme ve worwaních takové terminátory.

  4. Radka říká:

    Moc pěkné vzpomínání, na “papíře” to vypadá skoro idylicky… :o)

  5. Dejf říká:

    Pěkné militantní počtení, stálo to za to :-))

  6. Bába říká:

    Nepřidám…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *