Asi bych měl nejdřív poděkovat Karlosovi s Bábou, že naplánovali skvělou vodu. Ale rozhodně to neudělám. Po té jejich akci jsem byl dobré tři dny v deliriu a celý první den jsem měl klepavku. Mělo mě varovat už tradiční soustředění v Pohledských. Slova našich milých organizátorů si budu ještě dlouho pamatovat. „Jedeme na vodu zítra ráno na víc se nás neptejte a radši si dáme pivo“. Jinak soustředění probíhalo v již zaběhlých kolejích. Když jsem ráno lehce rozechvělý (a myslím že to nebylo očekáváním zážitků příštích) sedal s hodinovým zpožděním do auta proklínal jsem se za svůj nápad vyrazit brzo a udělat si výlet na kolech v Povydří.
Na Čeňkárnu jsme dorazili v neděli kolem půl čtvrté, sundali kola z aut a vyrazili na pěší tůru podél Vydry (krásná cesta jen se tam nesmí jezdit na kole). Po pár metrech mě přepadla sentimentální nálada a celou cestu jsem hudral, že už jsem Čeňkárnu dlouho nejel a že je to naprd a že příští rok sem musíme s kajakama vyrazit. Sedm kilometrů pěkné procházky, kterou trochu kazilo to, že vedeme kola, uteklo jako nic a jsme na Antýglu. Nasedáme na kolo a hurá na asi dvanáctikilometrový sjezd zpátky na Čeňkárnu (když jsem se druhý den dozvěděl že to Dáňa se Slůňou jeli obráceně a s dětma, říkal jsem si, že buď neumí číst v mapě, nebo kouří nějaké zákonem nepovolené látky).
Večer jsme se sešli s ostatníma asi třiceti lidma v kempu. Zahráli si, popili a za počínajícího deště jsme se uložili ke spánku. Za zmínku snad ještě stojí, že Radek vytvořil nový rekord, kdy během deseti minut dokázal obdržet dvě černé známky a také to že si myslel že si z něj děláme srandu (přeci bychom ho nemohli ve spacáku hodit do vody :o)).
Po probuzení nevěřím vlastním očím … o metr víc vody než včera … jupí teče Čeňkárna. Neuvěřitelný jeden den o prázdninách teče voda já jsem v Sušici, mám celý vybavení a kluci tu jsou taky. Super. Narychlo organizujeme výlet rodin na Rábí. A my, ve složení já, Bába, Kája, Dáňa a Pavka s Pepinem na Pálavě se chystáme na cestu nahoru. Ještě se k nám přidává Honza, kterýmu jsem před půl rokem prodal svůj starej kajak a hurá na vodu.
Čeňkárna má ideální vodu a tak jí dáváme dvakrát. Při druhé jízdě už ale znatelně pociťujeme, že voda klesla, což se potvrdilo na vodočtu v Rejštejně. Za dvě hodiny klesla voda ze 135 cm na 122. Velkým milníkem je, že Dáňa i Bába poprvé nevyřešili svá životní dilemata katapultem z kajaku, ale svým prvním opravdovým eskymákem. Karlos věren své pověsti s kamenným obličejem míjel všechny vracáky a těšil se do hospody.
Další den už byla voda v normálu a vyrazili jsme na vodu ze Sušice se všema ostatníma. Od téhle chvíle budu pro jistotu dny číslovat z důvodu lepší orientace. Někteří by totiž mohli mít problém jednotlivé dny od sebe odlišit viď Karlos. :o) (a Bábo pro Tebe to platí taky).
Den první
Po převozu aut a návratu vlakem, si asi v poledne dávám k obědu pivko a další kupuju pro Hanču. Když přicházím do kempu asi polovina osazenstva posedává na lodích a druhá polovina čůrá. Při pohledu na Bábu s Karlosem chápu proč. Vypadají jak číňani po noci strávené v opiovém doupěti. Oba shodně ukazují Victorii a skoro nechodí :o)) Vyrážíme s tím, že než dojedeme do kempu vystřízlivíme. Dojedeme a pořád s námi jedou ty číňani akorát nás číňanů je víc :o) Stavíme stany, necháváme se tyranizovat dětma, večeříme, spíme.
Den druhý
Vstáváme a je zima. Naštěstí sebou máme kola a tak plánuju cestu na kolech. Převážíme auta, vracíme se a hle dva číňani jsou zase tady. Ostatní vyráží na vodu a my jedeme na zříceninu Prácheň, do Horažďovického muzea (který je mimochodem naprosto úžasný) a dál směrem na Katovice. Jedeme kolem řeky docela pěknou cestou a vyhlížíme jestli neuvidíme naše. Zahlédneme je kousek před Katovicema a neuvěřitelně dorážíme do kempu zároveň s nima. Rozděláváme čínský tábor a jdeme do hospody. Na tomto místě musím zmínit černou známku, kterou zcela jednohlasně obdržel Pavka, za neúčast na večerním hraní v rámci rozlučky s odjíždějícím Dáňou.
Den třetí až pátý
Už při snídani mám pocit že číňani nemizí ale přibývají. Potvrzuje se to po návratu řidičů. Od téhle chvíle se čínská enkláva až do konce vody jenom rozrůstá. Tyhle dny lehce splývají takže se pokusím zkratkovitě vystihnout události ovlivňující náš vodní život. Karlos s Bábou loví krysy na jezu ve Štěkni a nutno podotknout že Karlos je mnohem lepší lovec :o)), přijíždí kamarád Palko a stává se terčem poznámek jako Čechy Čechům, to čumíš že tu pijeme ze skla to u vás nemáte a podobně, Pavla vyráží do kempu vypít zásoby lihovin všem okolo stanujícím, já dosáhnuvše vrcholu svého čínství usínám v autě, Radek se ve spacáku a ve spánku skulí asi třista metrů do řeky, Hanča trhá rekordy a chodí spát kolem čtvrté hodiny ranní, část nevydrží nastolené tempo a s výmluvami typu slíbila jsem že přijedu domů už ve čtvrtek, my odjíždíme pozítří na dovolenou a podobně se balí a odjíždí střízlivět, Klárka celý večer usrkává Bábovi pivo, strýček Pepin vypráví dětem budovatelskou pohádku o tom jak Sněhurku snědl vlk a vysvobodil je horník vracející se ze šichty, Mišál testuje všechna kola a s výrazem pološíleného maniaka opravuje seč mu síly stačí …… a u toho všeho se pekelně pije. Naštěstí v pátek máme jen 6 kilometrů a odjíždíme domů.
Závěr
Nevím jestli se svými bývalými kamarády ještě někam chci jet :o)
PS: už se těším na další akci
MIMOCHODEM jestli se těšíte na fotky tak popožeňte toho BORCE BÁBU ať mi je kouká dodat :o)
