No, vlastně není celkem o čem psát, ale… Od našeho výletu do Chorvatska jsme se nikam na vodu nedostali a v dohledné době hrozí akorát tak zhruba za měsíc Hron (no mně teda vlastně už za čtrnáct dní…). Navíc se Vendy v Chorvatsku zakoukala do kajaku – a že by to jako chtěla vyzkoušet. Tak jsme v neděli odpoledne zařízli špice svých lodí do zpěněných vod Sázavy mezi Okrouhlicí a Světlou 🙂
Teda – ty zpěněný vody vypadaly a místama i páchly spíš jak hrachová polívka. Úplně jsem se do toho bál strčit ruku. A vcelku se to i dařilo. Ale jen do té chvíle, než někdo dostal roupy, protože během prvních dvou kiláků jsme tou močůvkou byli všichni zlitý od hlavy až k patě a Slunce dokonce vylejvalo loď.
Nebudu vyjmenovávat, kdo tam všechno byl, poznáte to na fotkách. Teda vlastně možná, páč se nám to trochu zamíchalo – takže, aby nedošlo k omylu: to vysmátý v Pavlině modrý lodi není Pavla, ale pan Bábe a v jeho černý herce zas sedí Vendy. No – a pak jsem tam byl taky já, kterej tradičně na žádný fotce nejsem, bo nevim, jak bych sám sebe našteloval do obrázku.
Nemám ponětí, kolik je to z Okrouhlice do Světlý, mám dojem, že tak osm kiláků. Vendy se radši neptejte, protože by vám tvrdila, že aspoň dvakrát tolik. Jó, my jsme ji varovali, že jet s kajakem po stojatý vodě rovně není až tak úplně jednoduchý.
Úplně mi to připomnělo, jak jsme si před nějakejma šesti rokama s Bábou koupili kajaky a celý natěšený vyrazili na vodu (tušimže začátkem prosince) a říkali si: „To přece nemůže bejt tak složitý, vždyť už máme sakra něco najeto!“ Když jsme se konečně v mohutných kruzích domotali od Plastimatu k mostu na Plovárenský, měli jsme toho plný zuby. Jo – a Karel se nám smál.
Mimochodem – úplně to samý jsem si říkal, když jsme se jezdili učit eskymovat. „S pádlem přeci zacházet umim, tak mě tam hoďte a sledujte“ A vono nic. Než mě napadlo se katapultovat, slušně jsem se přitopil a zbytek bazénu pak pokorně ručkoval podél okraje a škubal zadkem. No – a tohle tě, Vendy, teprv čeká. Ale neboj, my ti rádi pomůžem a vůbec se ti nebudem škodolibě smát. To by nás v životě nenapadlo… 🙂
