Máme jet čtyři. Já, Kája, Bezi a Adámek. Ten si na Labi před týdnem zmrvil prst, takže nám má dělat řidiče. Bereme samozřejmě moje auto (jak jinak, že…) a když s Kájou dojíždíme do Vilémova pro kluky, zjišťujem, že Adámek tam není. Skvělý! Zase si výborně zařídím a přijedu domů s autem plným plechovek od piva…
První zastávka již tradičně před vilémovskou sámoškou. Zatímco já si kupuju petku s vodou, kluci se handrkujou jestli Kozla nebo Gambáče. Cesta odsejpá překvapivě rychle (od nás z Brodu je to asi 120 kiláků) a do Helvíkovic dorážíme asi po hodině a půl. Bezi odkudsi vyčaruje kafíčko s mlíčkem, který je bohužel sladký jak cumel ( propříště: pamatuj si, že nesladím a koukej se podle toho zařídit, jinak chodíš i s kajakem pěšky!!!). Já pak jedu s nějakou cizí partičkou zaparkovat auto do Potštejna. Překvapuje mě, že na dohled od řeky zatáčíme a drásáme se s autama snad kilák do krpálu, na kterým je hřbitov. Vylejzám z auta a nahlas uvažuju, kterak se s kajakama dostanem na kopec a potažmo na krchov. Oni praví, že neví, takže otáčíme auta a jedem zase dolů k řece. Zpátky jedem jedním autem a musím poslouchat množství chvástavých řečí, kam všude hoši jezdí a jak děsně jsou dobrý (mimochodem – sotva jsme vypluli, proplaval kolem nás jeden z nich, bez kajaku a ostatní ho honili na orinokách z půjčovny… ). Tak nevím…
Až do Litic je řeka, řek bych, taková přátelská ww1, takže je to vcelku nuda. Navíc se dělá pěkně hnusně a chvíli dokonce lítaj blesky. Bouřku trávíme u jezu, kterej je pěkně nepříjemnej a spousta lidí tam plave. Plave tam i Kája, kterýho to z kajaku katapultovalo jak z grippenu. Lovíme ho na házečce a ještě než ji stačíme smotat, už na ní lovíme dalšího. Pak stavíme v Bohousové. Chlejstá jak z konve. Hasiči tam na louce maj jakejsi kiosek, kde prodávaj buřty a pivo. Pod ním se tísní tuny lidí, takže zalejzáme dozadu pod kousek okapu, kterej ještě nikdo nenašel. Prší, pivo je hnusný, klobásy drahý, voda nudná, takže si pomalu začínáme říkat, co tady vlastně děláme…
…a pak to přijde! Asi kilák dál po proudu začíná vlastní litický oblouk. Začíná to takovým děsivě vypadajícím jezem, kterej ale bez problému dáváme. V tu chvíli mizí mraky a udělá se úplně nádherně. Údolí se svírá a řeka je plná takových hravých peřejek. Škoda jenom, že je dost mělká, takže pořád kličkujem a stejně co chvíli nadskakujem na šutrech. Ale občas se najde solidní vlna na blbnutí a navíc krajina je úžasná, takže je na co koukat. Pak přibývá i vody z náhonu elektrárny a tak jsme čím dál víc nadšení. Vlny, válečky, vracáky, všechno takový akorát na hraní. Nedaleko před Potštejnem potkáváme ještě jeden vtipnej jez. Ten se dá hladce sjet po takový betonový pět metrů široký plotně při pravý straně. Kája se samozřejmě trefil o metr vedle… V Potštejně lezem vcelku neradi z lodí a slibujem si, že se sem vrátíme za větší vody.
