Z lyží na vodu aneb únorová Stvořidla

Kamarádi, tentokrát jsem se rozhodl příliš neváhat a sesmolit pár vět o dnešních Stvořidlech hned po návratu z vody. Za prvé si ještě poměrně živě pamatuju, co jsme tam dělali, za druhé je mi celkem jasné, že zítra se mi už nebude chtít. A protože nějaký obsáhlejší článek o akci, která trvala zhruba tři a půl hodiny, se cucá z prstu docela blbě, vezmu to od úplného začátku.

Že by se dalo o víkendu jet na vodu, nás napadlo někdy začátkem týdne. Se Slůňou jsme trávili prázdniny lyžováním na Zdobnici. Po třech dnech vytrvalého deště jsme mohli jen bezmocně a nasupeně pozorovat, jak místní říčka vesele stoupá a mění se v parádní technickou WW3. Hroznej pocit, když člověk ví, že má loď 120 kilometrů daleko. Naštěstí se do toho vcelku brzo ozval Bába se svojí oblíbenou replikou: „Tečou Stvořidla, nepojedem?“ Následovala poměrně složitá a náročná SMSková konverzace ve stylu „Co, kdy, kde, kdo a jak“, ze které bych si dovolil ocitovat nejzajímavější momenty:

B: „Sazava 32 kubu, Krounka nic moc a Dejf prej bude delat ridice.“

D: „Fsechno vim :-)“

B: „Tak si polib prdel“

D: „Hele, to uz chvili zkousim a moc to nejde“

B: „Nevnucuj se. Nemluvim s tebou.“

D: „Asi pojedes v sobotu sam. Urazil jsem se a Slunovi jsem pro jistotu o tobe řekl same hrozne veci.“

B: „Ze ses skrytej, podvratnej, introvertni hajzl, jsem si myslel, ale ze az takovej… Omlouvam se za ukvapenou reakci. Samozrejme budu i nadale kontrolovat situaci, podavat hlaseni a nebudu ocekavat zadne, kurva zadne, ale ani trochu, uznani“

D: „Stejne si to se Slunou rozmyslime…“

No… jistě je z toho i vám patrné, že na vodu se pojede v sobotu kolem poledne, hned poté co z Chrudimi dorazí Kárl von Hradec a po Brodě si poshání věci, které mu chybí do jeho vasrgarderóby 🙂

Teď si dovolím drobný skok, kterým jsme se rázem ocitli ve slunečném sobotním poledni před naší haciendou na Vlkovské. Všechno šlapalo jak na drátkách. Já už ráno naložil lodě na vlek, kolem půl dvanácté přivezl Slůňu, Tom právě vjížděl do Brodu, Dejf už byl taky na cestě a Karlos se měl objevit každou chvíli. Ostatní WorWaní měli buď rýmičky, kašlíčky, nebo rodinné povinnosti. Pochopitelně jsme jim podle §10, článku 3 WorWaního zákoníku odhlasovali po kryse za zmeškanou vodu. Ještě budeme ale muset nějak ošetřit situaci, kdy se místo kmenových členů akce zúčastní někteří neWorWaní. Tak třeba dneska jsme se nějak pořád nemohli zbavit pocitu, že Lea, která se na poslední chvíli přidala, je tu vlastně místo Pafky. Prostě ho nahradila 🙂 Pravdou je, že na tohle jsme přišli ve chvíli, kdy do nás Bába nalil několik mírně prošlých piv a pak se nás pokoušel desinfikovat bourbonem…

No – abych se taky vůbec dostal k té vodě: Přijeli jsme do Smrčné, kde to vypadalo jak na vodácké pouti. Všude samé auto, samá loď, mraky zuřivých vodáků se natěšeně vrhaly do ledové vody a vydávaly se napospas divokému toku. Sházeli jsme kajaky, počkali až Dejf doveze z Vilémovic Bábu a pak už se i my pustili do souboje s krutým a rozběsněným živlem. Ten nás uchopil silou celých dvaceti kubíků a za chvíli už s námi smýkal o vyčnívající kameny…

…myslím, že při druhé jízdě bylo té vody ještě o trochu míň. Aspoň já trefil víc šutrů na stejných místech. Slůňa se dokonce s jedním skamarádil tak, že ho nechtěl vůbec opustit. Překecával jsem ho aspoň pět minut, než se s ním s těžkým srdcem a slzou v oku rozloučil.

Každopádně jsme si moc pěkně zablbli. Počasí bylo parádní, voda ledová a čistá, škoda jen, že jí nebylo víc. Tak snad příští jaro. Kamarádi, bavilo mě to 🙂