Korsika – pohled první

e to pár dní co jsem zpátky z Korsiky. Ještě jsem si to všechno nesrovnal v hlavě, ale pár věcí už mi došlo. Jednak to, že Korsika je úžasná zem, a to jak kajakářsky, tak turisticky a jednak to, že do teď jsem vlastně na kajaku nic nesjel. Ale začnu od začátku.

Když jsme loni v Tyrolsku vymysleli, že pojedem na Korsiku, zdálo se bejt všechno jasný, ale postupem času se to nějak zkomplikovalo. Nakonec to všechno nějak dopadlo a 9. dubna večer vysedáme z trajektu na vysněném ostrově. Fofrem vytahat lodě z auta, navázat je na střechu a najít Anděla s partičkou, ke které se připojujeme. Podle informací od něj je někde na Fiume Orbu. Je to asi 60 km takže si říkám, že za chvilku jsem tam. Ale přichází první poznání. Dokud se držíte autem při pobřeží, je to v pohodě. Jakmile se ale zakousnete do hor, cestovní rychlost se sníží na 20 až 30 km za hodinu a tím pádem k našim dorážíme za tmy. Proběhne uvítací večírek, jehož konce jsem se bohužel, díky přechozí cestě, nedočkal. Ráno se probouzím do neuvěřitelné scenérie, kterou bez trošky patosu nedokážu popsat. Mezi rozeklanými skalami rostou borovice s obrovskejma šiškama. Pod nima se pasou krávy, děsivě duní řeka a do toho všeho se probouzí několik kajakářskejch partiček (cca 30 lidí). Teprve teď poznávám všechny známý co se tu sešli. Ale konec romantiky a hurá na vodu.

Nebudu popisovat jednotlivé dny. Probíhá to následovně. Ráno v 9 odjezd na vodu, zjištění vodního stavu, prohlídka dostupných úseků a mezi 11-12 nástup na vodu. Z vody většinou lezeme mezi 17-18tou hodinou. Následuje rychlá svačinka a přejezd na jinou řeku. Na tábořiště dorážíme většinou za tmy (až na dvě výjimky) rychle uvařit, drobnej večírek a zalehnout.

První řekou je Fiume Orbo. Jelikož jsou všichni kromě nás rozpádlovaní, moc se neřeší co se pojede. Vyrážíme na horní Fiume Orbo, o kterém v kilometráži píšou obtížnost 4-5 a naplánovaný úsek měří 3,5 km. A je tu další poznání. Na Korsice jsou řeky vždycky hluboko v kaňonech a dostat se k nim znamená nést lodě do údolí. Jak postupem času zjistím, to samé se týká i výstupu z řek a přenášení nesjízdných míst. Během toho týdne jsem několikrát s nostalgií vzpomínal na proklínaný konec Salzy, kdy nesete lodě 5 minut po asfaltové cestičce do mírného kopečku. Tady zažívám bizarní pocity kdy se ve 20ti stupňovým vedru plahočím s lodí na zádech mezi skalama. Řeka nikde a nevím kam jdu, protože těm za mnou jsem utekl a ti přede mnou utekli mě. Ale zpátky na Orbo. Už při pohledu na řeku mi dochází, že je všechno jinak. Vody je tu málo, ale o to víc teče z kopce a bludiště balvanů je neuvěřitelný. Uklidňuju se, že to nebude mít sílu a že to bude v pohodě. Jenže když si sednete do lodi, ono to z důvodu velkého spádu sílu má a navíc není vidět dál než na nejbližší hranu. Díky Andělovi a Gullymu, kteří to tu znají jak vlastní boty se většina věcí jede na oči, ale mě připadá, že ustavičně a nepřetržitě jedu někam do neznáma. Pořád z kopce, v nepřetržitých peřejích. Další věc, kterou zjišťuju je ….nedá se prohlížet všechno, protože by sjezd trval neuvěřitelně dlouho. Takže první dva dny si zvykám na to, že se jezdí na oči. 3,5 km na Orbu jsme jeli 4,5 hodiny s jedním přenášením a dvěma foto pauzama.

Horní a střední Golo je další řekou. Nemůžu říct, že bych si už zvykl na charakter místních řek. Golo začíná jako horská bystřina plná „slajdů“, úzkých průjezdů, skoků a soutěsek. Postupně přitékají další bystřiny a řeka na Korsické poměry mohutní a sílí. V závěrečné části je zavřená do hlubokého vodou vyhlazeného kaňonu plného stupňů a skoků a zjišťuju další věc….. z řek na Korsice se špatně utíká. Výstupy z řek jsou zpravidla určený mosty a opuštění řeky jinde je hodně problematické nebo dokonce nemožné. Podle kilometráže je Golo ww4 –5+ se spádem 30 promile. 8 km jsme jeli 6,5 hodiny a musím říct že na konci jsem byl docela vyšťavenej a to tak, že jsem zabloudil v poslední peřeji, kterou jsem den před tím prohlížel z mostu. Když jsem na ni koukal něco mi bylo divný. Byla hodně z kopce a kameny byli nějak divně ohlazený a jakoby vrostlý do dna a bylo jich tam hodně. Říkal jsem si, že to nějak překodrcám. Co se mi nezdálo jsem pochopil po vjetí do peřeje. Kameny nebyli kameny, ale obrovské skalní bloky a vody tu bylo hodně, protože přitekla Calasima a peřej byla silná.

Už od začátku jsem v ní nedržel ideální stopu a najednou jsem byl úplně vpravo. Na jedné straně 15metrů kolmá skála a na druhé 3 metry vysoký skalní blok. Přede mnou neúprosně se zužující ulička. Naštěstí se po pár vteřinách stresu otevřel průjezd zpátky do středu řeky. Musím říct, že tady jsem se fakt vybál. Klamavý pohled z 300 metrů vzdáleného mostu udělal svoje.

Taravo je podle kilometráže jedna z nejkrásnějších řek Korsiky. Úsek co jsme jeli je dle kilometráže 3km ww 1 a následně 5 km ww4 – 5. Nasedání u traktoru je klasikou. Po krajinově parádních první třech km se všechno najednou změní. Řeka teče v kontinuálních peřejích hlubokým údolím. Ohlazené stupně, skoky a dlouhé silné peřeje, přichází jedna za druhou. Další zjištění… adrenalin může dojít. Po asi nejtěžší peřeji na Taravu, kterou jsem celou projel hlavou dolu a na konci zázračně zdvihnul, dojíždím konec v podivném poklidu. Když se ke mně před závěrečnou peřejí dostane info, „na začátku špici doleva a na konci boofnout“ ani mě nepřekvapí, že vjedu do peřeje dlouhé 200 m. Špici mám doleva, 200 metrů profrčím svojí lajnou a na konci boofnu. Buď jsem si zvyknul, že se jezdí na oči nebo jsem utahanej.

Spodní Rizzanese jsme zařadili jako odpočinkovou řeku po dlouhém přejezdu a předchozím dni na Taravu. Byla to odpočinková voda max. do ww2. Řeka tekla opuštěným údolím bez záludných míst. Pohodové svezení mezi opunciema, obrovskejma eukaliptama a sem tam i palmou. Po dojezdu rychlej nákup, návštěva vinařství a večírek, kterej někteří táhli skoro do svítání a údajně slyšeli Ťuhýka. Nakonec se ho prej vydali po tmě hledat, ale nenašli 🙂 No já se jako standardně nedožil a odpadl jsem mezi prvníma.

A je tu vrchol celé akce. Korsická legenda Codi. Asi 40 stupňů a „slajdů“ různé výšky včetně 7m vodopádu do zatáčky se skokem do probublané kapsy. Někteří jedou celý úsek, někteří končíme po vodopádu a někteří nejedou vůbec. Už je znát únava a přestože jsem chtěl jet řeku celou, po vodopádu se připojuju k těm co vylezou. Zbytek jede polovina výpravy. I ta část, kterou jsem jel byla neskutečná. V cca 8m metrů široké soutěsce s kolmými stěnami přichází jeden skok za druhým. Poprvé jsem jel něco, kdy jsem přes hranu skoků neviděl dole vodu. Kupodivu jsem ale klidný. Už jsem si na zdejší charakter zvyknul a přijde mi normální, že se pořád někam skáče. Zajímavý na téhle řece je to, že jedete v podstatě sami. Ten před Vámi zmizí ještě než ho dojedete a ten za Vámi se mihne těsně před tím než skočíte. Sedmi metrovej vodopád jedu na pohodu a dole jen roztáhnu hubu od ucha k uchu. Po dojezdu následuje rozlučkovej večírek, surfovačka na moři, pár panoramat a nekonečná cesta domů.

Když bych to měl shrnout, tak to bylo vodácky to nejúžasnější co jsem kdy zažil. Kontinuální divoká voda s překvapivě velkou sílou, extrémním spádem a neuvěřitelným zablokováním koryta. Obtížnost udávaná v kilometráži je zavádějící. Korsické řeky jsou tak specifické, že asi není úplně smysluplné udávat obtížnosti. Síla vody odpovídající dvojkovému potůčku v kombinaci s charakterem toků z Korsiky dělají neopakovatelný zážitek. Jak se nás všech 11 shodlo – za rok znova. Ještě musím poděkovat Andělovi a Gullymu za supr průvodcovský služby. Bez nichž bych polovinu věcí přenášel a druhou polovinu bojoval o život 🙂

Na závěr trochu statistik:

Účastníci:
Anděl, Bezi, Bosák, Gully, Magda, Mečoun, Michal, Monča, Lenka, Víťa, Vojta

Výskyt Ťuhýků na Korsice: Nepotvrzen

Několik nových frází vodácké hantýrky:
Odpolední mrdání – Andělův proslov v každém větším vracáku, ve kterém nám vysvětlil, že jsme to zas jeli jak prasata
Jeď, nic tam není – Gullyho výraz pro pořádnou žumpu, zpravidla v soutěsce a do zatáčky
Roládka – válec jako prase

Sjeté úseky:
Fiume Orbo – horní
Fiume Orbo – střední (Defile de strete)
Golo – Horní
Golo – Střední
Taravo – Střední
Rizzanese – Spodní
Codi

Eskymáci:
eskymovali všichni a mockrát takže tahle statistika chybí

Krysy
Bosák – 1x Taravo
Gully – 2x Fiume Orbo – Defile de Strete
Monika – 2x horní Fiume Orbo, 2x střední Golo