Tak… pátý WorWaní galavečer máme úspěšně za sebou a s drobným odstupem a po urovnání všech vzpomínek ho můžeme zhodnotit 🙂
Myslím, že se moc nepletu, když řeknu, že – vedle legendárního prvního mejdanu u Pavly v Michalovicích – byl asi nejlepší. Chata na Vysoké se fakt povedla. Povedlo se i chotěbořské pivo, povedly se rádobyhavajské kreatury (zvlášť ta holohlavá odkudsi z okraje Prahy), povedla se i neobvykle složená kapela (Dejf se ukázal být zdatným kytaristou a statečným zpěvákem). Nakonec se povedla i Bábova na poslední chvíli sešitá prezentace s efektním Karlosovým neoprénovým tanečkem. No – řekněte, kdo u toho neutíral slzy? (Já teda jo) …a čistě mezi náma – nevěřil jsem, že to Bába stihne, protože, když mi v pátek večer už asi podesáté pravil: „zejtra se do toho dám“, bylo to takový dost divný.
Vzpomínám si, že jsme zase přijali nového člena. Byl to Michal. Tradičně spolu s přijetím získal krysu roku, jelito od pádla na řiti a decáka zelený. Největší nezmar byl Lůďa, kterej (fajnofka) pohrdl pohodlím patrovek na chatě a k ránu jel taxíkem spát do penziónu. Bohužel, než to pro něj přijelo, stačil nám, co jsme upadli přímo na sále, ještě asi půl hodiny blábolit do spaní a chrastit si k tomu takovým divným chrastítkem. Kusy té věci se ráno válely po celý chatě 🙂
No – zkrátka, co si budem povídat… galavečer se prostě vyvedl a až budem řešit ten další, hlasuju pro Vysokou 🙂
