Militantovo Salzach (Míla byl, Míla sepsal…)

Tu a tam se na tomto webu vyskytne článeček, který se netýká Worwaních jako celku, ale větší či menší frakce. Rozhodl jsem se proto, že sem přidám jeden svůj zážitek, tematicky domnívám se nikoliv mimo mísu. Minulý týden jsem byl se skupinou kamarádů lézt po Rakouských Alpách. Celý týden se měl točit okolo ferrat – Worwaně následující pojmy asi nezaujmou, ale lezli jsme Intersport, Drachenwand a majestátný jedenáctihodinový Dachstein (Annu, Johana a Schulteranstieg). V plánu byl ještě Seewand, ale počasí nedovolilo. No a právě díky počasí jsme podnikli akci, která původně v plánu vůbec nebyla. Skromně zmíním, že se jednalo o můj nápad :-).

Bydleli jsme u městečka Abtenau a při diskusi s panem domácím jsem se dozvěděl, že jeho syn pracuje v místní outdoorové agentuře „Adventure unlimited“ – taková ta agentura, co si troufne naložit 8 měšťáků s nulovou zkušeností do raftu a jet s nima třeba … Zambezi. Ve středu mělo pršet, což byl ideální den na vodu. V agentuře jsme se domluvili dva dny předem, že přijdeme ve středu v jednu. Mně moje worwaní čest nedovolila usednout na raft, tak jsem si zajistil zapůjčení kajaku. Všichni jsme nafasovali neoprénky, vestičky, helmičky, botičky, naskákali do tranzitu a hurá. Vzhledem k suchu byl jedinou sjízdnou řekou v okolí Salzach. Ano kamarádi ten Salzach. A jelikož den předem kdesi nahoře pršelo, byl to Salzach, jak se sluší – ten den teklo 550 kubíků. Cestou jsme se stavili v jakési garáži pro moji loď. Jeden z našich guidů Mário říkal: „je trochu starší, říkáme jí Sisi a je to ženská, je trochu nevyzpytatelná“. Už teď řeknu, že opravdu byla 🙂

Jeli jsme kratší úsek, než jezdíme my. Nasedali jsme kdesi cestou, vysedali na parkovišti, kde vysedáme pokaždé i my.

Hned po nasednutí do lodi mi začínalo být jasné, že to bude trochu náročnější než obvykle. Skoro hodinu jsem jel ztuhlej jako prkno. Boky zablokovaný, ruce ztuhlý. Žádnej prostor pro rozcvičku, prostě mě to draplo a už jsem valil. Jely dva rafty – naše skupina a pak ještě jedna. Ta druhá skupinka se koupala asi po kilometru, naše skupinka se koupala asi po dvou. První ekcident se odehrál tak, že jeden raft najel na druhej, prostě se zvedl, zalila ho voda a všichni šli, v druhém případě se raft omotal okolo šutru a … všichni šli. Bylo hezký pozorovat, že se většině podařilo vydrápat na zmíněný šutr, odkud s hrůzou v očích pozorovali guida, jak se i s raftem vzdaluje. Když guid raft otočil zpátky a zakotvil o kus dál, ukázal na ně posunky něco jako: „tak šup do vody a plavem …“ Bylo vidět, že tady touha po dobrodružství končí. No všechno dobře dopadlo, celá skupinka se opět na několikastech metrech našla a nalodila.

Teď pár slov ke kajaku 🙂 Já jsem viděl až druhou polovinu zmíněné příhody, neboť jsem o kus zpátky vylejval vodu z kajaku a lízal si rány. Asi si všichni vybavujete stupeň pod železničním mostem. Vždy zastavujeme vlevo, jdeme se podívat a pak dlouze přemýšlíme, kdo a kudy to pojede. Tentokrát se zastavovalo vpravo, z lodí se nevylejzalo, krátký náhled toho, co je před námi a Mário už ukazoval, ať rafty jedou. Tak rafty jely. Pak tam skočil Mário, ještě ukázal, ať jedu za ním a zmizel ve vlnách. Tak jsem jel. Pak už moc nevím. Cosi se mi převalilo přes hlavu, chvíli mě to žvejkalo, pak mě to vyrvalo ze Sisi a vyplivlo o kousek dál. Než mi pak vykapala voda z dutin a než jsem vylil vodu z lodi, už se koupala posádka raftu.

Zbytek plavby byl celkem v pohodě. Měl jsem ještě jedno zaškobrtnutí, které jsem ovšem vyeskimoval, i když nutno říci, že jsem do toho dal téměř veškerou sílu – Sisi se prostě víc líbilo bříškem nahoru a zvedala se fakt blbě.

Zážitek dobrej, ale na vodu 4+ si zase chvíli počkám 🙂

A ještě videjko…

velky_badabum