Tak a je to za tady. Krysí lovecká sezóna 2008 zahájena! Letos jsme se vydali poprvé na vodu už 1. února. Od půlky týdne to vypadalo, že potečou Stvořidla. V úterý Světlá hlásila skoro 16 kubíků. Od středy voda pomalu klesala a navíc o víkendu mělo mrznout a chumelit, takže jsme se s Karlosem rozhodli moc nečekat a v pátek, kdy jsme oba díky pololetním prázdninám zaslouženě odpočívali od práce, honem vyrazit. Nakonec se k nám přidali ještě Slunce a Monča. V pátek ráno teklo přes Světlou rovných 14 kubíků (teda aspoň podle stránek ČHMÚ). No – na vodě těch 14 kubíků nebylo nějak moc poznat…
Vyjeli jsme až po obědě, protože Slůňa se dřív neurval z práce a nám se odmítalo probudit dítě, což mě a Karlosovi vcelku nevadilo. Aspoň jsme se jakžtakž stačili srovnat po bujaré pitce, která se konala večer předtím. Na vodu jsme nasedali až kolem druhé hodiny. Bylo vcelku jasné, že stihnem jen jednu jízdu. Na tu jsme ale měli dvě a půl hodiny, takže času na blbnutí bylo mrak.
Když jsme ve Smrčné pod mostem strčili ruce do vody, všichni jsme vyjekli hrůzou. Vodu dělilo od bodu mrazu asi tak čtvrt stupně a možná, že dokonce i míň. Zpočátku bylo na nějaké dobrodružnější akce fakt dost mělko a navíc už nikdo nechtěl strčit do vody ani špičku prstu. Stačilo se podívat okolo sebe, jak všichni drží pádla skoro uprostřed. Radši jsme se ani moc nenakláněli – co kdyby… To se nám vymstilo v první peřeji, kde byly dvě větší vlnky s válečkama a príma vracákem na hraní. To nás zlákalo, ale hned první nechtěnej rodeovej prvek a nechápavej Karlosův pohled mi důrazně připomněly, že bez náklonů to asi fakt nepůjde. Slůňa předvedl taky super kousky – hned na začátku peřejí se nalepil na šutr a vypadalo to, že se bez krysy neobejde (obešel) a o chvíli později předvedl bravurního eskymáka s pádlem v jedné ruce. Ještě, že došáhl na dno. Když jsem ho viděl, říkal jsem si, že bych do tý ledárny nestrčil hlavu ani za zlatý prase. O chvíli později jsem přišel na to, že natočím film. Blbej nápad! Když jsem lezl z lodi na břeh, měl jsem tak zdřevěnělou nohu, že mě neunesla, loď i s druhou nohou mi ujela a já do toho hnusu ledovýho slítl po zádech. Celej. Snad jen ta hlava možná zůstala trochu suchá. Zato máme ale skvělý video, kde kamarádi bojují o holý život s rozběsněnými peřejemi asi tak okolo WW2-.
Protože se pomalu začínalo šeřit a my pořádně nevěděli kolik je, už jsme se ke konci tolik nezdržovali. Na zastávce ve Stvořidlech jsme byli asi 20 minut před odjezdem vlaku. Čekání jsme si zpestřili klepáním se v mokrých neoprénech. U vlaku se nám opět vymstil můj nápad s filmem. Když jsme začali nakládat lodě, vyskočil z druhého vagónu jak čertík ze škatulky průvodčí a hrnul se k nám. Nejdřív nás sprdnul za to, že mu zasviníme celej vagón a pak nám přikázal vymazat film s příjezdem vlaku. Nakonec po nás ještě chtěl 24 korun :-).
Asi nejhorší z celý vody bylo převlíkání. Ve Smrčný, kam jsme dojeli těsně před pátou už skoro mrzlo. V autě se válelo spousta věcí a najít ty svoje, když se člověk předtím stačil chytře svlíct, šlo fakt blbě. Už jenom kvůli tomu, že se tam vždycky potkal se třema dalšíma lidma, který tam dělali to samý. Závěr u Slůni byl podstatně lepší: uzené, okurky, klobáska, panáčky.
… jenom tu krysu jsme neulovili žádnou…
