Pořád ještě neumím vkládat články pod cizím jménem, takže: tohle psal DEJF!!!
Ani nevím, v čí hlavě se zrodil nápad sjet si odemykanou Doubravu a považovat to za přípravu na worwaní expedici do Chorvatska, ale posuďte sami, jak se nám to povedlo.
Jako základna pro páteční přípravu byla zvolena líbezná chaloupka v Bačkově, provoněná buřty s cibulí a obdařená značným množstvím tekutého zvyšovače obtížnosti vody. Jistě všechny bude zajímat, kdo se zúčastnil. Za domácí nastupovali Rozárka, Terezka, Bába a Zdenda Babičkovi. Jako hosté Dita s Pražákem, Pafka, Slůňa,Karlos,Michal a moje maličkost. V sobotu ráno jsme měli vyzvednout Karlosovu Klárku a doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.
Už samotný páteční odjezd z kolébky pádlujících legend ( Havlíčkův Brod) naznačil, že víkend bude plný nečekaných situací a zvratů. Michal po předešlé domluvě přislíbil zánovní firemní vůz, který mě vyzvedne okolo půl sedmé, poté bude směřovat pro Karlose a pak vyrazíme. Když jsme s Michalem okolo osmé navazovali moji lodičku, volal netrpělivý Karlos s vyschlým krkem, kde že jako jsme a jestli dnes vůbec vyrazíme. Vše ale dopadlo dobře a po zdolání v plechu ukrytého moku, návštěvě loděnice, navázání zbývajících dvou lodiček pro Bábu a Michala, jsme s posměchem od domácích přispěli svoji společnosíi k rozjetému večírku. Bohužel jsme se brzy dověděli, že nejede Pafka, Dita, Pražák a již dříve se omluvil Daník se Sluncem. Výše vypsaní účastníci byli indisponováni většinou zdravotními problémy. Zatímco Daník se doma rehabilitoval po několikadenním pobytu v ústavu národního zdraví, Slůňu skolila rýmička, Pafku bradavička a Pražák tvrdil, že prý Dita nepojede v takové zimě na vodu. Takže jsme zůstali tři umělohmotní kajakáři a jeden gumový vodní dopravní prostředek pro dva.
Zocelováním těla i ducha do brzkých ranních hodin jsme připravili plán, jak a co uděláme. Hned ráno však utrpěl několik hlubokých trhlin podobných těm na Titaniku. Terezka s Bábou si přivodili žaludeční nevolnost, tím jsme přišli o auto a jednoho uměláka. Karlos, který Michalovi půjčoval plavidlo s pádlem pozapomněl na šprajdu, další problém. Následně jsme zjistili, že si Klárka oblíbila jízdu vlakem natolik, že se místo do Seče nechala dovést do Brodu. Šalamounsky to vyřešil Karlos, který se vracejícím se Slůňou nechal dovést do Brodu, přibalil pro Michala šprajdu a nechal Klárku řídit do předem domluveného Pařížova. Michal se utužoval do té míry, že jsem byl nucen ráno řídit já. Jako náhodou se dvě vozidla, jedno mířící z brodu a druhé z Bačkova, potkala vesničku před Pařížovem. Pak následovalo zastavení na parkovišti u místního kostela a převlékání do hydra. V této pasáži si musím sypat popel na hlavu, bo jsem Karlosovi vzal spacák, ale zapomněl jsem na jeho příruční zavazadlo s moirou a v plechu ukrytý mok. My, co jsme se do teplého spodního prádla převlékli v teple Babičkovic chaloupky, jsme byli překvapeni tím, že se nepřevlékl v teple, ale co už teď. Ještěže dnešní doba disponuje fenomenem zvaným mobil. Dalo to trochu přemlouvání, ale nakonec nám Dita dovezla mnou zapomenuté věci. A pak se podařilo znovu ukecat Ditu k převozu Michalova a Karlosova auta do Ronova, poté co jsme se převlékli a sledovali, jak se zima krutě podepsala na Karlosově dvoumužném neoprenu (prostě jsme ho museli zapnou ve dvou).
Trochu jsme se obávali, jak po předešlých komplikacích bude vypadat očekávaná voda, ale vše proběhlo bez větších problémů. Možná bych vyzvedl jeden ekvilibristický kousek Michala, kdy předváděl ponor ponorky. V jednom místě byl přes řeku spadlý strom a náš paddler za pomoci jednoho gumového autobusu (raft plný rádoby vodáků ) jej podjel ve svislé poloze a z vody mu koukal pouze periskop – oči a helma. Jedinou smutnou událostí pátečního večera tedy zůstává Karlosovo roztrhané triko. Závěrem bych poděkoval účastníkům, protože bez jejich přispění by nemohl vzniknout popis výše vypsaných neuvěřitelných příhod. A samozřejmě patří dík všem čtenářům.
