Milí kamarádi, slíbil jsem vám, že sem zkusím ještě dneska nafrkat pár fotek z dnešního výletu na horní Sázavu. Galerii kvůli tomu zakládat nebudu, nějak si to předáme 🙂
V sobotu jsme se se Sluníčkem rozhodli sjet si horní Sázavu, bo jsem si ráno během jízdy po Přibyslavské cyklostezce všiml, že tam teče poměrně dost vody. Večer jsme pak šli do hospody a tam jsme zblbli ještě několik dalších lidí. Vypadalo to dokonce na čtyři posádky. Káju s Klárkou jsme namotivovali tak, že ráno dorazili skoro o hodinu dřív a ještě se omlouvali, že jedou pozdě.Cestou do Sázavy nás spatřil Pepa Charvát, kterej se odtamtud právě vracel z cyklovýletu, a když slyšel, kam jedem, vyměnil doma kolo za kajak a pelášil zpátky. Tím se naše flotila rozrostla na pět lodí a celkem 14 lidí.
Nasedali jsme v Sázavě přímo uprostřed vesnice. Nejdřív trochu šutrovačka, ale pak se koryto zůžilo a následovalo několik kilometrů krásný jedničkový vody. Navíc bylo absolutně dokonalý počasí, takže nic lepšího jsme si nemohli přát.
Zhruba ve druhé třetině cesty nás překvapil jez s náhonem, kterej nám sežral většinu vody a následující kilometr jsme se pěkně prošlápli. Naštěstí děti neprudily a voda byla krásně teplá.
Pak se to zas hezky rozjelo. Sice už ne tolik z kopce, jako na začátku, ale řeka se krásně klikatila. Trochu jsme se báli, že od jezu u Ronova se nám bude zase prášit za Pálavama. Kupodivu to nebylo tak hrozný.
V Ronově nám náhon vrátil všechnu vodu a v pohodě jsme dojeli až k jezu v Poříčí. Tam jsme sbalili lodě a vyrazili do hospody. Ujeli jsme 16 kilometrů za 5 hodin, obtížnost WW1 – ZWC.
