Bahňák 2014

Diogenés Ze Sinópy pravil:

„Člověk je učeň a bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.“

Vážení kamarádi, přátelé a více či méně pravidelní čtenáři tohoto webu, rád bych se s Vámi touto cestou podělil o zážitky z minulého víkendu. V Sokolově (ano, ten Sokolov na druhé polokouli planety) se totiž konala akce hodná Worwaně nikoli vodního, ale bahenního. Poněkud netradičně se z pádlujících legend zúčastnilo pouze nejradikálnější militantní jádro, tedy já (Militant), Dejf a naše společná, maratónská sparingpartnerka Radka.

Na začátek prosím přijměte krátké vzdělávací info. Bahňák 2014 byl čtvrtým ročníkem extrémního, překážkového závodu otevřeného pro veřejnost. První ročník, byl pouze pro hasiče. Cílem tohoto závodu je patrně vysbírat co nejvíce masa a následně nechat vydělat nedaleké krematorium.

Vyrazili jsme v pátek večer a za soustavného deště začali odkrajovat cestu. Pršet nepřestávalo ani na chvíli a jak i předpověď slibovala, Bahňák měl být letos opravdu obzvláště vypečený. K našemu velkému zklamání se však asi 10 km před Sokolovem nad horizontem objevili červánky a krásné slunečné počasí zuřilo po celou dobu našeho pobytu až do neděle cca do 16 hodin, kdy jsme sbalili stan a začalo opět pršet.

Jak je zvykem na všech Worwaních akcích, celou cestu tam, si posádka notně krátila dlouhou chvíli konzumací bílého vína. Jak je zvykem na všech Worwaních akcích, řidič značně stresován dlouhodobou abstinencí a okolním veselím podnikl všechny kroky potřebné k co nejrychlejšímu srovnání vnímání okolního světa. Jak je zvykem na všech Worwaních akcích, noc stála za to. A jak je zvykem na všech Worwaních akcích spalo se venku.

Není hrdinství běžet Bahňáka, frajeřina je běžet Bahňáka, když je člověku blbě, zvrací a třeští ho hlava 🙂

Konečně přišla sobota a my se v roztrhaných tričkách a v botách po Davidových dětech pevně přilepených izolační páskou k nohám hrdě postavili na start mezi 330 osvalených diskobolů a 70 neméně osvalených … ? … bytostí v ženské kategorii. Startovalo se po třech. Startoval jsem cca padesátý v pořadí, takže jsem chvíli čekání na smrt trávil pozorováním alespoň začátku tratě, snažíc se okouknout techniku. Trochu mě překvapovalo, že po dvou překážkách (ručkování a brození bahna pod sítí) tedy zhruba po patnácti metrech závodu vylézali borci, jejichž těla napovídala kladný vztah ke sportu (nebo chemii) poněkud zmátořeni. Že by to byl opravdu extrémní závod?

Konečně na startu. Přeručkování jakési pergoly, moje nejsilnější disciplína. Tady to napálím a naberu náskok. Co to sakra je? Moje tělo je neustále v protifázi s rukama snažícíma se dosáhnout na další madlo. Kruci, ti dva chcípáci, co se mnou startovali, už jsou dole a brodí se bahnem. Je čas na změnu techniky. Dobrý, sice vysílen víc, než jsem čekal, ale skáču do první jámy s bahnem. Do prdele mám plný oči kaolinu, nic nevidím. Rukavicema obalenýma asi půl kilem bahna se snažím protřít oči. Je to ještě horší. Vrhám se pod síť, samozřejmě prostředkem, přestože rozvášněné publikum na mě řve, ať jdu při kraji, že je tam víc místa. „Já sem si sem přišel užít bahno vy hňupi“. Au, proč se nemůžu vůbec nadechnout? Aha, asi proto, že ten sajrat má tak 5°C. Úplně to bodá do kůže. Stále nic nevidím. Snažím se co nejvíc mrkat, abych setřel neprůhledný film z rohovek. Z díry vylézám stejně jako všichni přede mnou, tedy po čtyřech a ksichtem reju v zemi. Teď podlézt terénní auto, shit, au, někdo mě praštil kladivem do zad. Ne, ono to má kardan. Týýý jo, zpod auta vylézám jako druhý. S jedním okem zavřeným a druhým … ? … vlastně taky zavřeným se vrhám do další jámy s kalnou vodou. Kdyby mi někdo řekl, že si v tomhle budu proplachovat oči, tak ho pošlu do … Už vidím alespoň kontury trati. Další disciplína, prolézt téměř zatopenou skruž. Vrhám se do ní. Ups překvapení, fyzika funguje. Vytvořená vlna se vrací a zcela zaplavuje moji ústní dutinu. Dobře. Vylézám ven, koušu a polykám kamení, které jsem ještě nestihl vyplivnout. Tak druhý pokus. Jsem zhruba uprostřed skruží a začínám se topit. Nemůžu se nadechnout. Je to tou studenou vodu. Přeci nechcípnu na čtvrtý překážce. Hůůůstýýý, ze skruže vylézám jako první a oba atlety nechávám za sebou. No ještě si nechci fandit, ale zdá se, že to bude rekord tratě. Snažím se vylézt na rozbahněnou hromadu. Plesk, au, bahno, obloha, bahno, obloha, … Znovu, au, bahno, obloha, bahno, kruci chutná to jako … ? … bahno. Jsem na hoře a blížím se k hraně, přes kterou mám skočit. Ze země se nezdálo, že je to tak vysoko. Skáču elegantní kufr. Estetický dojem: 9,81. Mám za sebou asi 100 metrů a nesnesitelně mě začíná škrábat v krku. Izolačka, která měla jistit body pevně na nohách, vypadá, jako závoj muchomůrky zelené v posledních hodinách její vegetační slávy. Podbrození a přelézání klád. Tady už je znát, že studená voda si vybrala svoji daň. To co jsem si představoval, že budu zvládat s lehkostí geparda, teď připomíná kapustňáka s trojitým bypassem a zlomeninou všech tří ploutvonoh. Přichází první velké zklamání. Předbíhá mě první závodník. Bohužel ne z mojí trojice, ale z té další. Rekord trati je ohrožen. Začínám pociťovat silnou bolest chodidel. To proto, že mám boty plné kamení a chodidly zatnutými v pěst se je snažím udržet na nohách, neboť terén je velmi nenechavý. Následuje ještě několik překážek a pak běh lesem. Nevyměknu … kousnu se … boty nesundám. A další překážky a další běh. Touto částí závodu nebudu zdržovat, neboť její popis by spočíval v hledání citoslovcí pro různé druhy zaškobrtnutí, pádů, čvachtnutí a vyhýbání se vulgarismů na zmírnění bolesti.

Už se blíží konec závodu, ještě skluzavka a přebrodit Ohři. Voda je studená, nebudu plavat. Blvlvl, kruci, zavřela se nade mnou voda. Asi budu muset plavat. Voda je studená. Konečně dobíhám do cíle. V cíli mě vítá Ráďa se slovy: „Ty jo dyť vypadáš v pohodě“. Cejtím se jako hovno v procesu sublimace (odpaření bez kapalný fáze). Čekám, až mi naběhne tep. Tep nenabíhá. Jdu do sprch. Sprchy jsou igelitová plachta a zahradní hadice, o kterou se pere dav bahňáků. Kašlu na to. Trhám ze sebe hadry a rovnou je hážu do popelnice, otírám se do ručníku a jdu si pro něco teplého.

Jediný závodník, který doběhl skutečně s úsměvem byl Dejf. V cílové rovince předrtil skupinu trosek a po jejich chladnoucích tělech elegantně vběhl do cíle se slovy „dobrý to bylo“.

Zcela záměrně již zde nezmiňuji moji chvilkovou naději na rekord tratě.

Těším se na příští ročník. Doufám, že bude větší účast 🙂

Názor na celou taškařici si můžete udělat na níže uvedeném odkazu na jůtubko. Natáčeno kamerou umístěnou na hlavě jednoho ze závodníků.

https://www.youtube.com/watch?v=AeVd9k43_zU

https://www.youtube.com/watch?v=ag_c3BYKsBU

…a pár fotek je k vidění tady: http://worwani1.rajce.idnes.cz/Bahnak_2014