WorWaní Chorvatsko 2016

(Wojujᶏcy chłopak napisał…)

Samá voda, zábava, muzika, a gigantů mysli, kteří by o tom všem byli schopni zanechat písemnou zmínku, ne a ne. Tedy:

Poslechnětež baladu o jednom červencovém výletě. Celá akce se konala v duchu legendární filmové hlášky: „To je dost, žes nás taky jednou vyvez“. Neboť Dáňa vyvezl Klárku, Sluníčko Šimona, Dejv Leušku, já Dášenku, s Pafkou nikdo nechtěl, a pak tu byly tři kusy, které na WorWaních wodách ještě nikdy nikdo neviděl – Dejvův kolega Kuba a můj kolega Zdenda s dcerou Káčou. Cílem byly řeky Krka, Korana, Mrežnica a nakonec jedna trochu větší – Jaderské moře.

V pátek odpoledne tedy vyrazily na cestu dva konvoje. Uhelně černý Krtek Jůdů s bílou Chumelenicí Beránkovic z Brodu a zhruba ve stejném čase náš netopýr z Brna. Úplně ve stejnou dobu to nebylo, neboť se historicky poprvé stalo, že posádka z Brna čekala na posádku z HB. Potkali jsme se za Mošovskými jezery. Po standardním raperském přivítání by mohlo následovat standardní praskání petlahví, jenže to už očividně začalo cestou, vzhledem k tomu, že ani Klárka ani Lea již touto dobou nehovořily řečí našeho kmene.

Cesta sice proběhla jak jinak než rychle a v pohodě, ale když jsme se blížili k místu našeho prvního noclehu, všichni se už z aut řádně těšili. První nocleh zvolil náš plánovací Guru v kulturním středisku městečka Žužemberk. Již při příjezdu na místo se nám trochu nepozdával zdálky viditelný světelný kužel stoupající z onoho místa. V Žužemberku to ten večer žilo. Dýza jako Brno. Nás ale nedostali (teda alespoň né střízlivý). Rychle jsme dopili zbytky petlahví a ve spacácích se skulili hned vedle příjezdové cesty na břehu Krky.

Sobota ———-

Sobota ráno. Probuzení do krásného dne. Snídaně, zavilí kačeři, kterých byla mimochodem ve skupině nadpoloviční většina, si odlovili v přilehlé zřícenině kešku a hurá na vodu. Přejezd na nástup byl kraťoučký, takže naše dychtivost byla velmi rychle ukojena. Už už jsme byli na vodě a scenérie mohly začít. Krásná příroda, přejezdy přes oleje zakončené schody. Někdy půl, jindy třímetrovými. A je to tady. Místo, na které se všichni těšili. Jádro WorWaních proto, že už jsme tady byli, ostatní z vyprávění. Cca 25 metrů dlouhá skluzavka, zakončená skokem. A ejhle, … plavalo se. A jak! Jůdovic Pálava, Beránkovic Pálava, Dejvovic Baraka, … Kuba na kajaku. Vylovili a osušili jsme mrtvoly a mohlo se pokračovat. Skutečnou obětí tohoto dne se ale stala Kubova kamera, která padla za oběť jedné z mnoha jízd hlavou dolů. Krása střídala nádheru a byl tu konec. Normálně na tomto místě zakončíme všechny vjemy pořádným gastroorgasmem, ale vzhledem k tomu, že se schylovalo k dešti, vyfoukli jsme lodě, naházeli věci do aut a hurá přejezd. Dojeli jsme až pod přístřešek na břehu Korany. No a tady to mohlo vypuknout. Slůňa vytáhl stejky, muzikanti nástroje, všichni ostatní láhve s akcelerátory do druhého dne. Kuba, který ten den projevil neuvěřitelný morál v podobě neutuchajícího vodáckého nadšení, kdy několikrát, … mnohokrát, … v podstatě v jednom kuse krysil, zaslouženě odpadl hned za soumraku. Ostatní se do druhého dne prostě propili.

Neděle ———-

Ráno nás probudil lehký deštík. Jelikož většina spala venku mimo přístřešek, budíček byl tímto zajištěn časně. Opět klasika. Pětihvězdičková snídaně, převoz aut a …, ups, … zdržení. Na kopci nad krpálem stál k smrti vyděšený Povodí autobus, plný fosílií, s prosbou. Nebo spíš výzvou. Cílem bylo dopravit óbrvlek plný samb dolů pod kopec. Nebudu napínat, samozřejmě, že jsme to zvládli. Babičky byly potěšeny a děkovně kynuly na pozdrav. Auta jsou na místech, lodě nafoukány, všichni připraveni, může se vyrazit. Počasí je dnes mírně pošmourné avšak po včerejším pařáku ne nepříjemně. Byla to opět kochačka. Korana nás častovala neskutečně hlubokými tůněmi, ze kterých se z temna až k hladině vypínaly rostliny (dno tu svojí strukturou na mnoha místech připomíná korálové útesy) a … samozřejmě želvy. Slůňa se Šimonem jich za celý výlet napočítali něco ke třiceti.

Plni dojmů jsme se vrátili pod přístřešek, kde se mohla rozjet párty. Již mírně posilněni jsme den zakončili koupáním v řece a výukovou lekcí eskymování, aby Kuba nemusel pořád vylejvat. V bujaré náladě si pár eskymáčků střihla i paní kapitánka.

Pondělí ———-

Dnes nás čeká střední úsek Mrežnice. Ranní přesun byl zdlouhavý, protože část aut jsme nechali v místě výstupu, kterýmžto byl kemp Slap, pana Ratko „Rakije“ Ivčeviče. Přejezd do kempu byl po pekelně dlouhé prašné cestě, tudíž, … zdlouhavý. Navíc sotva jsme vylezli z aut, už na nás čekaly nalité panáky. Takže při odchodu z kempu se všichni neřidiči lehce motali. Zdenda s Káčou si ten den udělali zotavovací pauzičku, všichni ostatní stanuli na startu s hlavou čistou a prázdnou. Opět nezbývá, než zmínit přírodní krásy, kterých bylo požehnaně. Všichni jsme se těšili na vodopád Šušňar, o kterém od nás holky (a Šimon s Kubou) mnohé slyšely. Zklamáním bylo, že na Šušňaru se toho času staví jakási elektrárna. To nás ovšem nezastavilo a tuto atrakci jsme si užili po svém. Začalo to skoky z místní skalky a skončilo to nehoráznou párty na břehu. Při této jsme zkonzumovali veškeré inhibitory stresu, které jsme sebou vezli, takže jsme značně povznešeni, mohli pokračovat. Zbytek plavby utekl velmi rychle. Takže než jsme se nadáli, už jsme lezli z vody v Ratkově kempu, kde nás pan domácí vítal, jak jinak, než rakijí. Zaparkovat, rozbalit ležení, rozžhavit grill a může se začít. Muzikanti se ten večer dostali do takového tranzu, až z toho něžná pohlaví půlku večera a noci protančila na místní zídce. Za zmínku snad ještě stojí, že Kuba ten večer definitivně zvládl eskymáka – od této chvíle už s ním na vodě nebyla žádná sranda – a já jsem zvládl (částečně) salto vzad.

Úterý ———-

To, co každé ráno. Vstávat – někteří dokonce s úsměvem, snídaně, sbalit a hurá na poslední řeku. Znova Mrežnica. Čeká nás sice nejkratší, ale zato asi nejhezčí úsek. Hned samotný nástup na vodu byl značně akční. Po vzoru poserů z Redbull týmu jsme lodě do řeky prostě naházeli z vysokého útesu, abychom se za nimi mohli vrhnout do vln. No dobře, dobře, vlny beru zpátky. Toto jsme cestou provedli, nebo spíš museli provést ještě několikrát. Jméno Mrežnica se zakládá na reálném základě, neboť kluci teplotu odhadli na centimetr, holky na dva. Naše mražení však netrvalo dlouho, a hned na výstupu nás pěkně rozehřál Slůňův výborný, rajský gulášek. Čekal nás trochu delší přejezd k moři. Posádky si trošku schruply a řidiči pelášili s větrem o závod vstříc dalším krásám. K odpolednímu jsme dorazili do městečka Senj. Přibrzdili jsme v místním supermarketu, doplnili zásoby a nakoupili ryby. No ryby – spíš všelijaký potvory. V kempu už čekalo místečko přesně pro nás. Vítačka se slanou vodou, a rovnýma nohama do dalšího příjemného večera. Vyprat a očistit krevety, vykuchat olihně a připravit úhoře murénovitého – tady se nám hodily Dášiny mnohé semestry na pitevně. S grácií sobě vlastní a s podporou Dáňovy romantické levé hemisféry porcovala tělíčka malých živočichů, odhazujíc nepoživatelné části. Vše samozřejmě sterilním skalpelem. Následně se náš neohrožený zálesák Dáňa vynořil z místních hvozdů, nesouc hrst bylinek – všechny samozřejmě natrhány ve smrtelné křeči se zmítajícím psem bodnutým do němé tváře. No popravdě to ten večer nebyla úplně divočina, ale bylo to příjemné.

Středa ———-

No a je tu poslední den. Ráno jsme se ještě rozloučili s mořem. Naskákali do aut a vyrazili k domovině.

Krysobilance:

Jůdovic: 2x

Beránkovic: 6x – zde je však nutno vyzdvihnout Slůňovu chrabrost, protože většina krys vznikla prostě tím, že Slunce pro záchranu lodi hbitě vystoupilo

Lukesovic: 2x

Smejkalovic: 1x

Kalábovic: 0x – je to k nevíře a je to lehce nasírající

Pafka: 0x ale POZOR! prvního, bojovýho eskymáka

Kuba: domnívám se, že to nikdo přesně neví, ale zhruba 137x – ovšem bod a potlesk za morál

Osobně musím říct, že tento druh řek jsem si na gumách užil víc než na kajaku. A nadevše, … akcemi ověřenou společnost blízkých, nikdy nezklamávající gastroprožitky od našeho provianťáka a samozřejmě opět opět výbornou organizaci.

Všem děkuji za krásný zážitek.