Když nad tím tak přemýšlím, další povídání bude asi dost krátké, protože mi celý ten večer tak nějak trochu splývá a celkem není, čeho bych se chytil. Tak jenom připomenu. Krysu roku ulovil Míra a musel za to po zásluze ztrestat vázu plnou puškvorcového džusu. Přijali jsme nového člena, Toma Ranečákovic (na toho už váza nezbyla, tak se musel spokojit s mísou). Z přespolních celebrit (k naší nemalé radosti) tradičně dorazil Lůďa – a (k naší nemalé radosti) se tradičně zrubal. No… já bych chtěl vlastně vidět toho, kdo ne 🙂
Příště bych asi taky vyhlásil kategorii převlek roku – u mě by to jednoznačně vyhrál Dejf, protože břišní tanečnice postavy dřevorubce s rukama jak lopaty, fousatou tváří a chlupatým břichem, je kreace, která mě bude strašit ve snech ještě hodně dlouho 🙂 No prostě, myslím, že večírek se zase poved…
O něco méně se povedlo ráno. Když jsme konečně jaksepatří vypucovali chatu a nastěhovali všechno do aut, zjistili jsme, že jen nemnozí z nás mohou řídit. Ti, co mohli, se sebrali a odjeli. Ti, co nadejchali málo, to řešili poklusem do vsi a zpátky. My, co jsme netušili, kolik jsme nafoukali, bo Mártymu v testru mezitím odešla baterka, přestal fungovat displej a ozývalo se z něj jen pištění gum a řinčení skla, jsme si uvařili kafe a čekali. Ve finále tester zešílel úplně a každou chvíli nám tvrdil něco jiného. Asi to bylo tím, že si ho nás pět pořád podávalo dokolečka. Konečně nám chvíli před polednem došly nervy a – promile sem, promile tam – jsme vyrazili domů.
Tak asi tak nějak to letos na Vysoké vypadalo…
A ještě pár obrázků…