Nastal den P (pátek) a přiblížil se odjezd na dlouho plánovanou Sázavu. Původní idea byla, že pojedeme v sobotu z Ledče nad Sázavou a v neděli skončíme ve Zruči nad Sázavou. Další předpoklad byl, že se zúčastní alespoň nadpoloviční většina skupiny WorWaní a ještě dalších pár lidí. Dále se mělo za to, že vyrazíme kolem páté hodiny z Vilémova. Ani jeden z těhle předpokladů se samozřejmě nesplnil…
Z WorWaních jsem se zůčastnil jenom já (Bezi). Bába ve stejném termínu zorganizoval víkend na Vltavě (doufám, že se o něm tady taky dočteme), Dáňa plnil rodinné povinnosti se svým několikaměsíčním nástupcem, Mates je pořád invalidou, protože neumí jezdit na kole a Karlos jel na takzvané indiánské války (pořád jsem nějak nepochopil proč se to tak jmenuje když indiána tam nikdo nikdy neviděl). Takže nakonec se nevyráželo z Ledče nad Sázavou, ale ze Stvořidel, nevyráželo se v pátek kolem páté ale po deváté hodině, a nevyrážela nepřehlédnutelná flotila, ale dvě lodě a v sobotu večer se připojila třetí.
Když jsme v pátek o půl desáté večer přijeli se spícíma dětma do Ledče do kempu a zjistili že tam v podstatě žádný kemp není volba padla na Stvořidla. Po jedenácté (ač jsem na Stvořidla jel už snad tisíckrát tak jsem zabloudil a systém GPS … rozuměj gde proboha sem se taky ztratil) jsme konečně dostavěli stany, a zaskočili do naštěstí otevřené hospůdky oslavit narozeniny Hanky a svátek Pavly a stejnou osobu naladit na zítřejší den, protože to byla první voda kde měla jet na zadáku a navíc se třema dalšíma ženskejma v lodi. Za zmínku rozhodně stojí nová část naší vodácké výbavy. Pavla přišla s nápadem, že pro děti by do stanu bylo dobré mít místo karimatek molitan, aby se dobře vyspali a moc nezlobili. Přišlo mi to taky jako dobrý nápad, teda až do doby kdy jsem tu roli molitanu uviděl. Naštěstí se ji ve třech podařilo narvat do auta aniž bychom s ní vymlátili okýnka.
V sobotu ráno jsme vstali začali chystat snídani, když tu Pavla vytáhla ubrus, piknikový koš, nerezové talířky a hrníčky a celé to završela prkýnkem na krájení chleba. Myslím že jsme s Hankou vypadali jak z kresleného komiksu a málem nám vypadli oči. Když jsme se trochu vzpamatovali z kulturního šoku a posnídali ve stylu anglických lordů převezli jsme auta a hurá na vodu.
Nikdy jsem úsek ze Stvořidel do Ledče nejel, takže jsem byl zvědavej co na nás řeka přichystá. Vody bylo tak rozumné minimum, takže jsem nečekal žádný vzrůšo. Překvapení nám nepřichystala řeka, ale, kdo by to řekl, Pavla se svou estrogenovou posádkou. Hned od začátku se rozhodla že si musí prohlídnout každej kámen v řece a to důkladně (trochu mi to připomínalo Bábovu jízdu na kajaku Pavla se loď snažila přemluvit, ale loď ne a ne si nechat říct. Má prostě vlastní hlavu :o)) Po třičtvrtě hodině a čtyřista ujetých metrech se nám zželelo lodi amazonek (jak ji později Slůňa nazval) a Hanča si ode mě přesedla k Pavle a já dostal do lodi čtrnáctiletou krásku Klárku. Je pravda, že od té chvíle už to nebylo tak zábavné, ale zase jsme jeli rychleji :o)) Po několika zastávkách v hospůdce, pár přenesených jezech, koupačce, dubnových deštících a jednou kulturní vložkou v podobě Foglarovi sluneční zátoky jsme dorazili do kempu v Chřenovicích, kde na nás už čekali Slůňovci se synkem.
Po odehrání velkého množství her (Slůňa dokázal chytit míč dvěstěkrát aniž by mu spadl na zem :o)), několika fotbalových zápasech, večeři a vyslechnutých pohádkách (heč já slyšel tři, chodil jsem totiž od stanu ke stanu :o)), jsme se odebrali do kulturního zařízení podpořit naši již tak dobrou náladu několika drinky a ryčným zpěvem za doprovodu mé kytary. Když se na to dívám zpětně, byla to největší chyba celého víkendu. Dva týpci u vedlejšího stolu byli tak nadšeni naším zpěvem že mi začali posílat jednoho panáka rumu za druhým (někteří zlý jazykové tvrdí, že mi jich poslali šest, ale jak jsem psal, já si pamatuju jednoho za druhým takže dva, což mi způsobilo nemalé potíže v orientaci a nemyslím jen orientaci na pražcích kytary. Ráno bylo lehce rozmazané, ale ten co to způsobil, byl náležitě potrestán. Když jsem ho ráno uviděl povídám „Nemluv na mě, Tebe neznám, doufám že ti je hůř než mě“ a odpověděla mi jeho manželka: „Jen mu dejte já ho už taky seřvala … když se vrátil tak jsem ho ani nepoznala“. Následovala snídaně, převoz aut a hurá na vodu.
Na vodu vyrážíme ve složení já Hanka a náš synek kapitán Ondra, Terka, Slůňa a jejich synek kapitán Šimík a Pavla se svými třemi dcerami démonickou Klárkou, čertovskou Luckou a andělskou Amálkou. Od chvíle kdy jsme sedli na vodu bylo jasné kdo je kdo. Naše dítka vymyslela, že Ondra je kapitán Jack Sparrow, Slůňa že je kapitán Flint, a banda estrogenů je loď amazonek. Dále bylo jasné, že večer bude řídit Hanča, Terka a Pavla a tudíž já a Slůňa můžeme celý den v klidu pít Pavlino víno (děkujeme bylo vynikající). Počasí bylo nádherný takže jsme se koupali, občerstvovali a postupně blížili k cíli ve Zruči nad Sázavou. Po sedmé večer jsme dorazili, naložili lodě a unavení, spokojení a nadšení se vydali ke svým domovům. Jenom mě trochu mrzí, že už nikdy nezažiju tu komickou jízdu lodi amazonek jako na začátku, protože jak jsme se všichni shodli, holky byli moc šikovný a druhej den jeli jak staré mořské vlkyně.
PS: Děkuju všem co se téhle vody zúčastnili za úžasnej víkend a budu se těšit na další takovej :o))
