„Slůňa je nemocnej, Dáňa si propíchl prst, Adamovi je špatně a zima, Bába se šprajcnul, Dejf si radši urazil koleno a Pavka s Karlosem pro jistotu neberou telefon“ hlásí Bezi v pátek dopoledne, kdy je naplánován odjezd na Kamenickou sebevraždu.
Vypadá to na dost neslavný začátek výletu. Naštěstí Karlos včas vylezl z kanafasu, a zjistil, že jede na vodu, takže byl ve finále celkem bleskuryhle připraven. Pavka se nalodil na náměstí a hned mě zjebal za to, že moc cukám volantem a vybírám ty největší díry. Pak taky že neslyší hudbu a že jedem moc pomalu:o)) Všechny jeho poznámky jsem ale ustála se zvednutým prostředníčkem a prstem v nose (pak teda nevim, čím jsem řídila).
Po navázání lodí v loděnici jsme vyrazili směrem opačným, než pravila navigace. Zastávka v non-stop Tescu nám umožnila doplnit zásoby. Všichni mysleli na základní lidské potřeby. Polovina na stravování, polovina na pitný režim. Pak už jsme jen švihali po dálnici, stavěli na koroptev a cinkali lahváčema. Já teda ne, já drtila plechovku energetického nápoje a míchala brambůrky s čokoládou a hermelínem. Cesta uběhla rychle, pivo odteklo rychleji a sangrie taky asi měla na dně díru, tak jsem trošku mákla, aby na mě taky něco zbylo. Dorazili jsme do skoro prázdného motorkářského kempu v Tanvaldu. Ještě jsme trošku popili a pojedli hmotu, co Pavka vytvořil a zapadli do spacáků, abychom byli ráno fit. Stihli jsme si ještě všimnout, že majitel nás v kempu pro jistotu zamyká, a víc už nevim.
Ráno Pavka ještě stihl ucpat místní sociální zařízení a pak jsme se bez placení z kempu vytratili. Jako slušní vodáci jsme se ale předem domluvili v kempu, zda je to vůbec možné. Po Pavkově navigaci jsem při couvání ještě stihla WorWat kus auta o patník, a už jsme mazali směrem k řece. Tam jsme se pod tlakem času oblékli do hydra a přejeli s autem na konec, kde již čekal Boby.
No a tady mojí slohovou tvorbu přeřušilo moje zkouškové období, takže další informace budou nejspíš zkreslené, páč už si toho moc nepamatuju.
Vím, že potom co jsme spěchali, abychom byli co nejdříve na vodě, jsme ve finále čekali asi hodinu a půl na suchu, poněvadž jme trochu nezvládli logistiku a předjeli nás nafukovací autobusy. Při čekání nás mile překvapila partička „turistů“. V uvozovkách proto, protože místo batohů táhli ostřikovací kanystry a na vozíčku naražený sud. Místo turistických hůlek půlitry, či jiné podobné předměty. O to větší bylo překvapení, že v kanystru namísto jedu na brouky byla mňamózní zelená, o kterou se rádi a dobrosrdečně podělili.
A teď už na vodu. No jasně že zase už nevim jak jsou peřeje za sebou:o)) Vím jen, že jsme to jeli docela na pohodu. Mám pocit že Kája jednou tvdě bojoval a jednou podlehl. (jestli ne, tak se ti omlouvám, fakt už nějak nevim). Pak Bezi zakempoval v pěkný díře. Už jsem se tam viděla taky, ale s prsem v nose a elegancí baletky jsem ho obkroužila při skále a nechala tam. Následně mě zjebal, že jezdím daleko za nimi. No ono se to kecá když všichni jedou dopředu, jen já couvám. Ale nakonec se mi podařilo otočit směr jízdy od válce pryč.
Jasný je, že nejzajímavější pro diváky i pro vodáky je tobogán (ježiš teď jsem málem napsala Vrchlabská, ale to je trochu někde jinde:o))) Probíhal zde závod, proto jsme museli nějakou dobu opět čekat. Celou tu dobu jsem si řikala, že už nejsem taková lama, abych to dala hlavou dolů ale ejhle. Jako borci jsme všichni nastoupili mezi závodníky a počkali, až nás pustí.
A pak nastal cirkus. Teda až na Beziho, kterej to absolutně nejel pro diváky. Můj excelentní nájedz přerušil kupodivu vracák, kterej mě ale vyplivnul dřív, než jsem se stačila rozmyslet co dál. Cestu hlavou dolů znám už odminula, tak jsem si počkala, a dole bez šprajdy zdvihla. Boby předvedl své eskymácké umění. Pavka tam pro pobavení diváků loupl jednoho polovičního eskymáčka pod dojezdem a loď lovil ještě dál. Karlos ho chtěl trumfnout, proto se katapultoval už v peřeji.
No a pak už to všichni znáte. Jen Kája opět přidal humornou vsuvku na voleji a pak už byl vlastně konec. Statistika zájezdu je poměrně dobrá. Pouze Pavka si rozbil obličej, Kája asi ruku, nebo nohu, nebo nevim a pár krys navíc. No prostě pohoda.
