Letní Jizera

Přátelé, kamarádi!

Protože jsme se už konečně dohodli, kdy a kam v létě pojedeme na vodu, je čas pomalinku pustit pár informací, ať máte nad čím špekulovat. Takže: Po dlouholetém přesvědčování to tentokrát nakonec vyhrála Jizera a to v termínu od 19. července. A protože jsem spolu se Sluníčkem a Bezim z WorWaních zřejmě jedinej, kdo tam kdy byl, pokusím se vydolovat zbytky vzpomínek a zkombinovat je s informacema z netu, abyste měli představu, co nás čeká.

Když na to tak vzpomínám, mám pocit, jakoby ta voda proběhla někdy v šerém dávnověku. Ale brilantní dedukcí jsem vyvodil, že v létě to bude od naší cesty po Jizeře teprve čtyři roky (Davídkovi bylo rok a půl, teď v létě mu bude pět a půl). Nechápu, jak je možné, že si toho pamatuju tak strašně málo.

Plavba po Jizeře má několik předností a několik mínusů. Mezi klady patří opravdu hodně malé množství vodáků, čistá voda a fakt nádherná krajina. Vzpomínám si na místa, kdy jsme měli pocit, že snad ani nejsme na české řece. Zápory – minimum kempů, téměř žádné hospody, většinou nesjízdné a často dost debilně přenášecí jezy a problém naplánovat zde týdenní smysluplný úsek. Přesto si myslím, že ta řeka stojí za to jet. Jenom prostě musíme počítat s tím, že to bude zas něco trochu jiného a budem s sebou asi muset vézt o pár krámů víc.

My jsme tenkrát začínali na Malé Skále, kde funguje půjčovna lodí Žlutá plovárna (mají samby stejně jako Ježíšci). Teoreticky se dá nasednout ještě o něco výš – na soutoku Jizery s Kamenicí (je tam kemp), nebo v Železném Brodě. Každopádně tak jako tak bychom asi dojeli na tábořiště „U zrcadlové kozy“, kde je celkem pěknej plac na táboření a hodně příjemná hospoda. Ještě o kousek dál je nádhernej Dlaskův statek, kterej jsem, tuším, teď někdy viděl v nějaké pohádce. Vyplatí se tam zajít a prohlídnout si to. Co si tak vzpomínám, byla taky Zrcadlová koza asi tím posledním, co by se dalo označit za vodácký tábořiště. Pak jsme spali ještě mezi pískovnama – velikánský tábořiště (byly tam třeba i karavany), ale totálně bez všeho (voda, hajzliky atd.) a hospoda, nebo co to bylo, zavírala ještě za světla. Ale zase byl skvělěj zážitek ten kemp hledat. Prostě jsme v jednom místě řeky zničehonic tak nějak měli tušení, takže jsme narychlo píchli lodě do kopřiv, vydrápali se do kopce podle nějakejch včelínů a před sebou uviděli asi kilometr dlouhou pískovnu. Na druhý straně byl ten kemp. Tož jsme vytáhli lodě i s dětma do tý stráně, hrdinně přepádlovali tu zteplalou stojatou odpornost a pak zjistili, že jet po řece ještě kousek dál, měli bychom to na tábořiště výrazně blíž a ještě k tomu po asfaltce.

Kdesi poblíž Mnichova Hradiště jsme taky spali na koupališti. To bylo ale pěknejch pár kilometrů od řeky, takže pro naší bandu je to nesmysl. Ale zase tam až do rána vyhrával dýdžej 🙂

No – to spaní nějak pořešíme. Jednak je dost pravděpodobný, že od té doby na Jizeře něco vzniklo, protože půjčovny lodí tam taky přibejvaj – a navíc máme mezi sebou talenty, kteří dokážou vymámit z jalové krávy tele. Nezapomenu, když jsme se byli během naší šumavské anabáze nesměle pozeptat na Čeňkově pile, jestli by jim nevadilo, že se vyspíme na loučce za jejich barákem – a ve finále nám otevřeli vinnej sklípek, do rána tam s náma seděli a hostili nás a po probuzení nám panímáma donesla snídani a kafíčko a pantáta startoval dodávku, že nás doveze, kam budem chtít. Takže bych se zas tolik nebál…

Vodáci jsou na Jizeře vzácnost, vlastně jsme jich pár potkali jenom první den, pak už jsme jeli víceméně úplně sami. Hodně lidí tam totiž jezdí jenom na víkend. My jsme tenkrát strávili na vodě tři dny, ale vím, že jsme měli naplánováno jet ještě dál. Jenže Sluncům omarodilo dítě, takže odjeli dokonce o den dřív – a nám už se pak jen ve dvou lodích poté, co začali vyhrožovat bouřkama (jedna z nich nás v noci málem vyplavila) a poté, co si Bezi rozsekal kolena, když skočil se sambou do suchýho jezu, moc nechtělo. Údajně ale není problém Jizeru jet třeba až do Mladé Boleslavi. Musíme jen počítat s tím, že pod Turnovem přibývají jezy a tím pádem i voleje.

Tak to je zatím asi všechno. Cokoliv dalšího zjistíme, nebo nedejbože vymyslíme, sem zavčas doplníme. Tak si o tom zatím pěkně popřemýšlejte… Těšíme se v červenci v Českém ráji 🙂