VOR 2013, aneb brutusukrutus MATYLDA – část první

No, nevím, zda-li nedělám zbytečnou věc, ale rozhodl jsem se, pěkně pomalu a postupně v rámci relaxu a uklidnění nervů v práci i mimo ní (potřebuji si odpočnout od stylisticky psaných emailů a jednáních), prostě napsat článek, který si vzal na starosti Barbucha… má toho asi moc – se stará o rodinu, přece a tak… říkal sice, jako že na tom dělá, že na tom maká… navíc po pravdě se chci i ujistit, co vše si z toho vlastně pamatuju… takže se pokusím vydolovat z paměti nějaké situace, které mi tama z toho podařeného čtyřdenního VORU byly ponechány… něco je doplněno vyprávěním přeživších účastníků a něco musí být i smyšlené, neboť to bychom prostě nemohli přece dát… nebo jo?

Jinak ještě předem upozorňuju, že v článku budou požita smyšlená jména a místa pobytu, navíc obsahuje nerozklíčovatelné šifry, které jsou použity z důvodů publikovatelnosti… o mém slohu – na co si vzpomenu, to tam raději hnedle vlepím, jinak na to zapomenu a o mém relax slohu se nemusím zmiňovat… takže dopředu prominou… si to přečtete alespoň víckrát, aby jste to pochopili… tupci jedni nevděční… se na to můžu rovnou vy…

Takže vše začalo klasicky tím, že se perfektně naplánovalo – při několika čajových dýcháncích a návštěvách kaváren… blablabla, jak se všichni těší, jak je vše zařízeno, jak je vše domluveno atak… realita = všichni nestíhali… ovšem klíčové bylo vyzvednout našeho guru z HK = „hradečák“ což se sice podařilo… bohužel mě zdržel při balení na chalupě, páč musel nutně zahnat žííížu s mým tatíkem a lahváčem s Bernadíkem 11 na zahradě pod pergolkou (poznámka –  v Hradci mají tamní VIP pivo HRADECKEJ VOTROK, ale ve skutečnosti je to převlečenej REBEL, kterej vařej u nás v HB – jak smutné… )… prostě se nám nějak nepodařil dodržet čas ani pořadí vyzvednutí jednotlivých účastníků zájezdu (sme si troch zahráli na pražáka) Navazující události – u Slůníčků u branky probíhalo loučení s celou rodinou, jak kdyby se už neměl vrátit – pes vyl až blil, Emička se také přidala – jakože jen s bečením a dokonce i tchýňka uronila kroupu a navíc měla nějaké nemístné poznámky, že už bychom měli mít rozum, že máme přeci rodiny a tak… krásný proslof přehlučený hlasitou music a ukončený klaksónem trabanta… a tradááá pro dalšího člena… jo, Barbucha nás prozváněl už asi hodinu, že prej ať na něj nezapomeneme, že už je natěšenej atak… nedočkavej vyrazil na svoji pěst (jiná varianta zní, že ho už prostě Terka vypakovala z bytu), ale bez navigace se ztratil hned před svým panelákem… naštěstí se srazil s jeho kamarádem Napoleónem, který ho zakótoval a tak jsme ho fpogo dohledali – radostí skoro plakal… poslední vyzvednuvší byl mistr Mirásek (který už je prý poučen a od teď nás prej bude už čekat u cedule „konec DOBROHOSTOF“ …jen v krátkosti příjezd byl monstrózní „music = volume doprava“ vymlátilo to snad fšecky vokna a to nejen v autě, ale i na náfsi… domorodci začali přinášet kůže… nebejt zaseklého klaksonu, tak jsme je nerozehnali… nikdo neví, co doma Miras nakecal, ale nechtěl nás ani pustit za vrata… naštěstí máme už svůj šperhák a podařilo se nám tam vecpat, rozveselit to tam a převrátit to vzhůru nohama… no, je pravda, že pak byl teda problém, že ho nechtěli najednou jakože z ničeho nic pustit, ale podařilo se ho propašovat do trabanta a vyrazit směr Českej Štemberk, kde nás bude čekat nastrojená, vybavená prostě připravená MATYLDA… o cestě po dálnici se nebudu moc zmiňovat, ale podařilo se nám několikrát počůrat středová svodidla (kluci měli slušné zásobičky ice tea, běžně zastavovat v levém pruhu, někteří se i po stejném pruhu prošli či proběhli… D1 je prostě super… joa, tuším, že pak jsme si dali menší zajížďku, páč Hradečák to v okolí Štemberka dokonale zná – ukazoval, kde to sjížděl v kotrmelcích a tak… takže jsme dorazili místo 15h tak tuším že ve 20h na centrálu k Ježíškovi…

Překvapení? Matylda je někde na půdě, prkna taky – možná prej spálený, ventily někde v nějakém šuplíku v dílně… prostě vše, jak má být… navíc nebyla v naplánovaném úseku Týnec – Pikovice voda… no nic, tak jsme to šli rozplavat a poladit do místní kavárny… přidalo se povoďácké osazenstvo, které jsme dlouho neviděli a bylo to fajne… Ježíšek rozdejchával těhotenství, Denny tvrdil něco o tom, že už nepije… prostě klasika… musím pochválit dobrou kávu a i zákusky, sem tam i čaj protekl hrdlem, takže jsme se zdrželi hooodně dlouho… ale bylo to plodné, vymysleli jsme, že vyrazíme přímo z mola před půjčovnou a pojedeme prostě co to dááá… hahaha, ale ono faktycky…

Takže někdy po půlnoci to vypuklo… nafukování válců (nejdříve tuším hubou, pak pumpou a pak teprve kompresorem)… přebalování věcí, kompletace voru, ježdění na S11 bez světla pro instrukce do kavárny (třeba jako kde jsou ventily asi na 3x)… prostě paráda… kupodivu rychlofka – si teda myslim…

Loučení s podhradím pojal Kárl velkolepě páč se vrhl otestovat teplotu a mokrost Sázavy hupem z mola… nikdo z nás to ostře neviděl – byla přece tma, ne? (možná mu tam někdo asi pomohl, pač byla fakt kosa, tak proč by to dělal?)… naštěstí v pivu bylo dost bublinek, protože plaval pěkně… asi za odměnu mu Ježíšek poskytl přepychovou teploučkou deku… a tuším, že Bába tam přišel o širák a zmińovanej plaváček o čelofku a ještě něco – nemaj to tuším dodnes… no nic, hurááá, jedem, no vlastně plujem… proběhlo rozdělení funkcí… pravobok hák Miras, zadák Já, levobok hák Bábe, zadák Slunce (zasedací pořádek nebyl určen, prostě jsme tam takhle popadali) a zbylo tu i místečko pro jeden pofidérní  porcelánek, nebo spíš profi drkotáče zubů – jelikož jako jediný nemohl pádlovat, páč se klepal jak ratlík, dostal tedy funkci lampiče a navigátora… vzpomínám, jak se snažil osvítit hvězdy na nebi s tím, že čelofka je nějaká slabá a že nevidí Klárku, nebo Polárku… a taky kázal něco o neschopnosti pádlující posádky… šlajsnu jsme po delší chvilce našli – naštěstí… no, prostě jsme najednou jeli snad 100km/hod dopředu…huuustýýý…

Večerní plafba byla prostě skvělá a lze říci že až fenomenální, nebo dokonce intergalaktická… ve skutečnosti jsme nic neviděli, ale jako správní vodáci jsme vše cítili a vnímali šestým smyslem, ale hlavně nás taky nikdo neviděl… no, možno jen sem tam někdo zaslechl Kájovic cvakání zubama a usrkávání slíbené odměny pro Ježíška za zapůjčení MATYLDY – opět pouze tuším, že to bylo nějaké kakao, nebo dokonce by to mohl být švejstkovej koktejl… nikoho jsme kupodivu nepotratili a dopluli jsme bezpečně někam, tam, kam jsme chtěli a tak jsme vytáhli vor a sami sebe navzájem a upadli jsme ke zaslouženému spánku – kolik bylo hodin fakt netušíme nikdo z nás, ale asi jich bylo moc…

….pokračování příště…