Ještě mi ani neuschlo hydro (pravda, jenom tři dny mi trvalo, než jsem si toho loďáku zakopanýho pod schodama vůbec všiml – a to ještě hlavně proto, že páchnul tak, až jsem pojal podezření, jestli nám nepošel pes) – a Karlos už se vytasil s článkem z našeho vyvedeného víkendového cirkusu. Tak příjemný počtení 🙂
V pátek 20. září jsme se opět vydali na vodácký výlet do kýčovitě malebné krajiny našich jižních sousedů. Sraz byl v podvečer v Havlíčkově Brodě a všichni dorazili včas (světe div se – i Pražák, asi mu Bába řekl, že jedeme už v poledne). To všichni znamená Bába, Dáňa, Slunce a Karlos s Mišálem (šofér) v jednom autě a Dejf, Militantní hošík, Míra a Dáša (taky šofér) v druhém autě. Balení a navazování proběhlo skoro vcajk, jenom Karlos (já) nenašel svý pádlo, ale hodný strejda Dejf mu půjčil svoje náhradní. A pak jsme konečně vyrazili. Prvním cílem byl kemp Ötscherland v Lunz Am See. Aby nám cesta lépe utíkala, začali jsme hrát zábavnou alkoholověkonzumační hru „Kdo si bude pamatovat Jihlavu, je srab“. Jihlavu si sice pamatuju, ale příjezd do kempu ne, a tak radši přejdu k popisu soboty.
Ráno jsme se probudili do zamračeného rána, posnídali a vyrazili na vodu. Daník nám vybral řeku Ybbs, a to úsek z Holzhüttenboden do Lunz Am See dlouhý asi 16 km. Nikdo z nás to nikdy předtím nejel a ani všemocný strejda Google nepustil moc informací a tak nám bříška svíralo napjaté očekávání. Krátké hledání nástupního místa nám zpestřil místní domorodec českého původu, kterej nás radši posílal na Salzu (která mimochodem tekla nedaleko). Nedali jsme se odradit, našli pěknou louku na pravém břehu a šli se podívat na řeku. Hned u nástupu byla taková pěkná peřejka, která ale u části výpravy nevzbuzovala velkou důvěru. Důvodem byl poněkud nízký stav vody. Stav vody byl 208,5 cm na vodočtu v Göstlingu a rozhodně by to ještě aspoň 15 čísel sneslo. Nakonec půlka nastoupila nad peřejkou a půlka pod. Výsledkem byla jedna krysa a to můj břehulák. Jinak to byla řeka na pohodu, měla docela slušný spád a mít vic vody, bylo by tam pár vzrušujících míst. I tak nám Dejf vystřihnul jeden ukázkovej eskymáček. Cestu nám zpestřoval i Míra, kterého v jeho vypůjčeném kajaku furt bolely nohy a tak furt zastavoval a protahoval se. Jeho muka dosáhla té úrovně, že se v půlce cesty sebral, hodil loď na rameno a šel na cestu lovit doprovodná vozidla. My jsme neohroženě pokračovali až k cíli, který se nacházel přímo u kempu v Lunz Am See. Zbytek odpoledne jsme papkali a bumbali všechno co jsme našli a diskutovali jsme o nejrůznější problematice. Někdy během tohoto řešení světových problémů se zjevila myšlenka, že jsme už dlouho nebyli na Salze a že je tam dobrá voda.
A tak jsme ráno velmi časně vstali, přejeli asi 40 km na Salzu a už asi o půl 10 jsme byli na soutoku s Lassingem. Voda byla fakt docela pěkná, asi 185 cm. Sestava byla stejná jako v sobotu, jen Míra se rozhodl šetřit své zmučené tělo a doprovázel řidiče. Nám to pěkně frčelo, užívali jsme si velký vlny a sem tam váleček. V rekordním čase jsme dorazili ke skákací lávce, kde se motalanějaká fešná rakušanda s foťákem. Militant se Slůňou jí hned začali nabízet, že jí předvedou něco, co ještě neviděla. Děvče přejelo pohledem jejich urostlé postavy a nadšeně přikývlo. K jejímu velkému zklamání však ty dva jantaři vylezli s kajakama na lávku, spadli dolů do vody a ani neeskymovali. Holčina zklamaně zamávala a vzala roha. 
A tak jsme i my posbírali našich pár švestek a valili dál. V soutěskách přibylo válečků, ale většinou jsme je zvládali bravurně, jen já jsem v jednom válci začal předvádět roztodivné kejkle, naštěstí bez újmy na zdraví a cti. Kolem oběda jsme příjemnou projížďku zakončili tradičně nepříjemným výstupem do kempu v Palfau. Tam jsme dali oběd a jeli domů, do Čech, do pr……. to byla zase krása.
Dík hoši (i Dášo) za další pěknej vodácej vejlet.
