(by Sluníčko)
16.5. – pátek
V pátek v 17.00h jsme měli sraz u Dáni. Tentokrát se výletu účastnily naše drahé ženušky a děti. Také se k nám připojil malej Ranečák se svým švagrem Jardou a Karlem. Jeli jsme tři auta. Nejdříve jsme se zastavili u Karla v garáži pro lodě. Potom jsme vyrazili plnou parou směr Krkonoše. Nevím, jak se to mohlo stát, ale u Ranečáka v autě se objevil obávaný démon, co si říká pan X a začal předvádět své eskamotérské kousky. Disciplínu – pivní sprint- zvládal na jedničku. Na benzíně v půlce cesty už se pod jeho sedadlem válelo pěkných pár plechajzen.
Na místo určení jsme dorazili bez zabloudění. Zastavili jsme na parkovišti pod chatou. Vylezu z auta a vidím po parkovišti pobíhat zarostlého hipíka s pivem v ruce a něco pořvavá směrem do stráně. To zaujalo obávaného démona pana X, vyskočil z auta jako by neměl ani 12 piv a jal se hipíka objímat. Z hipíka se vyklubal Bába (od té doby, co zapomněl eskymovat, si na protest odmítá ostříhat vlasy) a pořvával nahoru na Honzíka, ať mu vynesou nahoru věci. Když viděl, že i my si svoje věci vynášíme sami, rezignoval a naložil si na svůj hřbet batůžek a vyšlápl nahoru.
Tam už na lavičce posedával Honzík s Denym. Pokuřovali vodní dýmku a podle počtu prázdných lahváčů se dalo soudit, že už tu chvíli jsou. Pan X s hipíkem se hned připojili. Já s Dáňou jsme šli ubytovat naše ženušky a děti. Jelikož už bylo pozdě, nechali jsme děti chvilinku vyblbnout a poslali je do pelechu až před jedenáctou.
Mezitím se v hloučku před chatou objevil Prďoch a několik flašek zelené a griotky (vypláceli se krysy z Rakouska a tam jich nebylo zrovna málo). Přivítal jsem se s Prďochem a zároveň mně z obou stran přišli lahve alkoholu. Z obou jsem si decentně přihnul a poslal je směrem k obávanému démonovi panu X. Tam se láhve pozdrželi a dál už pokračovala pouze jedna. Naštěstí těch krys bylo hodně a tak Bába pohotově vytáhl další. Pan X svůj kousek se zmizením lahve ještě několikrát zopakoval a tak to pokračovalo s mírnými obměnami značek alkoholu celý večer.
V pozdních hodinách se dostavil Bezi s Hančou a Ondrou. Hanča byla pěkně vysmátá. Bezi se mi potom stranou svěřil, že byla na třídním srazu a celou cestu mu v autě pěkně řádila.
Chvíli po tom se probral pan X a vydal se čůrat. Trochu zavrávoral, ale Bába s Daníkem ho hbitě chytli pod křídla. Dovedli ho na kraj zápraží, sundali mu kalhoty. Zbytek už pochopil sám. Co čert nechtěl, nějak špatně zafoukal vítr či co a proud moči (nebo alkoholu) změnil směr rovnou na Daníkovu nohu. Ten se lek a pana X pustil. Bába se chtěl podívat, co se děje a pustil ho taky. V tu ránu se démon skulil ze stráně rovnou do kopřiv. Tam už si ho kluci odlovili a odnesli ho raději do pelechu. Potom se ještě čuřilo a šlo se spát. Další den měl být náročný a vyžadoval od všech plnou koncentraci.
17.5. – sobota
Naše děti byli k nám milosrdné a nechali nás spát až do 7.00h. Hned od rána začalo pražit sluníčko a vypadalo to na krásný den. Posnídali jsme, pobalili a vyrazili na dolní Labe. Nasedalo se kousek pod Vrchlabím. Tam jsme se rozloučili s ženami a dětmi. Jeli do zologické do Dvora Králové. Rozdělili jsme se do tří skupin + pálavisti Jarda s Ranečákem.. Já byl ve skupině s Bezim, Dáňou a Adámkem.
Hned od začátku to pěkně valilo. Potom jsme vjeli do série válců a válečků. Tam jsme potrénovali a já nasbíral hned dva bojové eskymáky. Dál už si to přesně nepamatuju, skákali jsme tam pěkný jez. a během cesty jsem ulovil ještě další dva eskymáky. Karel si stěžoval na bolest zad.a bylo vidět, že se trápí. Pálavisti se drželi statečně, občas museli vylít loď, ale jinak pohoda.Když jsme na konci vylezli z kajaků, já byl nadšen.
Rozhodlo se, že dáme i horní úsek Labe. V tu chvíli jsem měl nezničitelný morál a moc jsem se těšil. Když jsme dojeli k esíčku, ztuhl mi úsměv na rtech a rozklepali se mi kolena (vzpomněl jsem si na mé výkony na Kamenici). Kdyby mi někdo řek, že nejede, hned bych se připojil. Bohužel byli navenek zase všichni hrdinové a mně nezbylo nic jiného, než si na hrdinu hrát taky. Jel jsem ve skupině s Bezim a Adámkem. Nasedli jsme kousek nad esíčkem. Zasoukal jsem se do kajaku a než jsem se stačil rozkoukat, byl jsem v první peřeji. Pod ní první eskymák. A najednou tu bylo esíčko, před kterým jsme podle domluvy měli zastavit. Nezastavili a tak jsem to do něj nakouřil plnou rychlostí. Opět eskymák.
Trochu jsme vydechli a jeli dál. Počáteční strach se pomalu rozplýval a já se přistihl, že si nevědomky začínám prozpěvovat. Peřej stíhala peřej a jeden velký válec za druhým. Začalo mě to najednou strašně bavit. Všichni si vedli na výbornou, akorát pálavisti museli pořád zastavovat a vylejvat loď. Nikdo neplaval. Na začátku byla akorát jedna sporná krysa. Daník projel peřejí a válec pod ní mu sundal šprajdu. Eskymoval i bez ní a v zalitém kajaku dopádloval až ke břehu a tam ztroskotal. Rozhodlo se, že tato krysa se nebude počítat.
Před Vrchlabím nás čekalo několik záludných válců. Před každým bylo potřeba nabrat plnou rychlost. Jeden mě zastavil, ale urval jsem to ven. Za mnou jel šestkový raft a toho to otočilo. Kluci tam měli také menší problémy, ale zatím nikdo neplaval. Až na posledním válci to otočilo Adámka a musel krysit.
Na začátku Vrchlabí nás část opustila . Zůstali jsme v sestavě: Prďoch, Honzík, Deny, Bezi, Dáňa, Luďa a Já. Průjezd Vrchlabím byl zážitek. Samý velký válce. Všechny jsem je projel (sem tam eskymáček). O ostatních ani nemluvě, ty to jeli s prstem v nose.
Po cestě byl jeden jez smrťák. Vyskákali jsme před ním a přenesli lodě. V jezu se točilo orinoko. Posádka nebyla vidět. Naštěstí loď opustili včas a stihli to ke břehu. Potom ji docela riskantně vytahovali z jezu. Na posledním válci mě to otočilo a hodilo na kameny. Srazil jsem si klouby na ruce a zbytek cesty mi krev tekla po pádle a to mi pěkně prokluzovalo.
Na konci nás čekala Vrchlabská soutěska. Lodě jsme nechali nad jezem a šli se na to podívat. První pohled mě ujistil v rozhodnutí, že to nepojedu. Naštěstí mě nikdo nepřemlouval. Prďoch, Deny, Bezi a Lůďa se rozhodli, že to pojedou. Číhali jsme na břehu s házečkama, ale nebyly potřeba. Všichni to projeli bez problémů. Já s Dáňou jsme si skočili jez a raději to přenesli. Tam už na nás čekal zbytek s autama. Nasedli jsme a hurá na chatu. Tam už na nás čekali ženušky s dětma. V ZOO se jim líbilo. Navečeřeli jsme se a kluci šli k ohýnku zahrát. Já šel uspat Šimíka. Uspal jsem nás oba. Můj součet eskymáčků opět dosáhl asi tak 10 kousků.
18.5. – neděle
Ráno mě probudilo bubnování na střechu. Venku pěkně pršelo. Rozhodli jsme se, že to balíme a jedeme domů. Sobota nám ke štěstí stačila. Uklidili jsme chatu a vyrazili k domovu.
