Vodácké hnutí WorWaní je sice ještě v plenkách, ale i za tak krátkou dobu jeho fungování se nasbíralo docela slušné množství filmového a fotografického materiálu. Vrcholové vedení WorWaních se rozhodlo, že by bylo dobré se nějakým způsobem prezentovat na veřejnosti, popřípadě sehnat nějaké sponzory. Tak přišla na svět myšlenka na uspořádání galavečeru. Stanovil se termín a místo akce, a pak se pár měsíců nic nedělo. Asi 3 dny před plánovaným termínem se na internetu objevil příspěvek od Dáni, jestli by jsme už pomalu neměli začít něco dělat. Tím zřejmě píchl do vosího hnízda, protože ostatní WorWaní se najednou rozhýbali k dosud nevídané aktivitě. Mail stíhal mail, každý se honem něčeho ujal, něco sehnal, zařídil. Vše šlapalo jako hodinky, neboť Bezi je dobrým organizátorem. Díky patří především Tobě. V sobotu konečně nastal den D………
Den D z pohledu nováčka a WorWaního potěru Sluníčka:
V sobotu asi kolem 11 mě napadla myšlenka, že se vlastně nemám do Michalovic jak dostat. Zavolal jsem tedy Bábovi. Bába přislíbil, že se pro mě během půl hodiny zastaví. Docela mě to rozhodilo. Panímáma zrovna servírovala slavnostní oběd ku příležitosti Kubíkových křtin, tedy spíš vítání občánků. Honem jsem do sebe naházel tu dobrotu,a už se z venku ozývalo Bábovo troubení. Poklusem obléct, pobrat bágl a šup do auta. Tam už seděla Lucka a Čárka. Celou cestu ve mně probublával ten sváteční oběd.
Dojeli jsme na místo konání akce ( Michalovice, nikoliv kulturák, jak by každý očekával, dle počtu hostí, ale obyčejný, promiň Pavlo – neobyčejný domek – hostitelka Pavla). Přišel nás uvítat šedivý shrbený pán v brýlích. Myslel jsem si že je to Pavly dědeček, ale vyklubal se z něho Bezi. Před výjezdem brousil Pavle loď a byl pokryt silnou vrstvou laminátového prachu. Poplácal jsem ho po zádech a rázem nás zahalil bílý oblak.. Nechali jsme Beziho na pospas brusce a utekli dovnitř. Tam už na nás čekala Pavla. Holky šly vyrábět trička a já zatím dostal důležitý úkol, narazit sud. Úkol mě hoden a byl hned splněn. První dvě piva jsem vylil do kompostu, druhé dvě do sebe. Udělalo se mi o trochu lépe. To víte, po tom slavnostním obědu. Šel jsem tedy dovnitř nabídnout své schopnosti. 
Holky mě při výrobě triček nepotřebovaly, tak jsem šel na panáka. V kuchyni jsem načapal Pepina, jak krájí pórek, usoudil jsem že je ho třeba poučit a tak jsem mu sebral nůž a ukázal mu to. Pokýval hlavou a stejně si to krájel po svém. Šel jsem si tedy natočit pivo. Mezitím mě odchytla Pavla a pověřila mě výrobou chlebíčků a jednohubek. Konečně práce pro chlapa! Ehm, pro chlapa Slůňu! Dal jsem si panáčka na kuráž a pustil se do toho. Hodný kamarád Bába mě k tomu pustil kreslené pohádky a Pavla s Pepinem mě střídavě nalévali panáčky, práce mě šla pěkně od ruky. Všechny stoly jsme zarovnali neuvěřitelným množstvím jídla. Sotva jsem svěřený úkol dokončil, začali se sjíždět první hosté. Převlékli jsme se do obleků, natáhli před vchod červený koberec a nalili platíčko panáků. Každý příchozí obdržel panáčka a by uveden dovnitř. Daník se chopil klavíru, Jéňa klarinetu a společnost rozptylovali lehkými melodiemi. Do toho Bába pouštěl na projektoru fotky a filmečky. Stále se čekalo na opozdilce. K večeru konečně všichni dorazili.
Galavečer mohl začít. Společnost se shromáždila v hlavním sále – obýváku a moderátor Bába začal s krátkým proslovem (historie organizace, profil členů atd.). Nato se objevila překrásná, útlým pasem a dlouhýma nohama oplývající děva, s zrzavým kocourem v klíně se usadila na židličku, nožku přes hnátu. Sakra – Vašík – hosteska. Poté došlo na předávání cen. První byla předána hlavní cena „Zlatá krysa roku 2007“. Šťastným majitelem se stal Karlos. Za bouřlivého potlesku publika si cenu převzal a pěkně za ní poděkoval. Poté následoval „lempl roku“. Tuhle cenu získal Mates za svojí účast – neúčast na worwaních akcích. Nebyl překvapen, čekal to. Také pěkně poděkoval. Další kategorie byl „ počin roku“. Nominováni byli čtyři borci. S mírnou převahou zvítězil Bezi a jeho létající kajaky na „zahradě“, nad Bábovým kajakem, který si chtěl vyplout již z auta předním sklem a Karlosovým kouskem na dálnici. Děkování nebralo konce. Pak následovaly ceny pro naše tolerantní manželky. Cenu si převzaly, velké díky tentokrát nebyly. Pouze pár běžných výhrůžek… Dále byli oceněni naši skvělí řidiči Pavla a Pafka. Pak přišla řada na promítání celovečerního hraného filmu „Rakousko, Slovinsko“, doprovázené vtipnými poznámkami moderátora Báby. Oficiální část večera byla zakončena.
Skoro všichni se převlékli do domácího a začalo se hrát, holdovat alkoholu, jídlu a někteří jedinci dokonce i tancovali. V tomto duchu galavečer pokračoval asi do 4:30 hodin.
Poznámka redakce:
Sbírka na vánoce v dětském domově
Jak všichni víte, jeden z bodů programu byla i sbírka na vánoce v dětském domově.Díky Vám jsme vybrali 2 800,00 Kč, což je podle mě moc pěkná sumička. Za 1 400,00 Kč jsme koupili auto na dálkové ovládání pro Lukáše Vika z dětského domova v Kostelci nad Orlicí. Dalších 1 400,00 Kč jsem předal BoBymu na úhradu přepravní služby, která dárky do dětského domova poveze. Myslím, že se nám povedla moc pěkná věc a díky za Vaše příspěvky.
